Čtvrtek 13. srpna 2015. Po návratu z výletu jsem si ještě v noci před spaním četla mail od Julie, ve kterém mi více méně napsala, že nepochopila, proč jsem jednoduše nežádala o prodloužení stávajícího pracovního povolení. Po jeho přečtení jsem myslela, že vyskočím z kůže, protože to byla ona, kdo mi navrhl, abych žádala o jiné vízum, protože škola nemá dostačující papíry k tomu, aby mi ho na jejich základě mohli prodloužit. Takže jsem ráno vstávala opět brzo, protože mi navrhla se sejít i s Nathalií už v devět. Schůzka neprobíhala moc v přátelském duchu. Když obě zjistily, že tu jsem nelegálně, tak se k tomu stavěly tak, že mám okamžitě zavolat nějakému agentovi tady v Montréalu a nechat ho rozhodnout o mém dalším osudu. Dokonce padla věta ve smyslu, ať si pro jistotu rovnou sbalím, abych nebyla překvapená, až mi řekne, že mám okamžitě opustit Kanadu. Nechtěla jsem věřit tomu, co slyším. Zdálo se mi, jako bych se vrátila zpátky v čase do minulosti, kdy se nesmělo ani za hranice pod trestem smrti. Byla už jsem z toho docela vyschízovaná, a tak jsem prohodila něco ve smyslu, že dobře, že půjdu a sejdu se s tím agentem, ale že mu budu muset říct, že mi s tím vízem někdo radil, protože kdyby to bylo na mně, tak prostě žádám o prodloužení toho stávajícího a nehledám žádné jiné alternativy. To se jim ale také nelíbilo. Protože mi správně nesmí radit a mohly by kvůli tomu jít do vězení. číst dálMontréal, Québec
Reklama
Anketa
.. je hloupost se v 26 rozhodnout studovat další, řekněme, 4 roky (půl roku Kanada, půl roku ČR), i když mám doma přítele, rodinu a přátele?
(0 hlasů) 0 %ano, už je docela pozdě, měla bys víc myslet na rodinu(1 hlasů) 100 %ne, je to super příležitost se dál vzdělávat - poznat nové lidi, naučit se jazyk, víc se otrkat, naučit se nebát jít si za svým cílem
O mně
Tak to jsem já. Jmenuju se Léňa, je mi 26 a poprvé jsem se podívala jinam než po Evropě. A o tom je i můj blog. Snažím se pravidelně přinášet informace o své vědecké stáži v Montréalu, ke které jsem se dostala, jak to bývá v životě zvykem, úplně náhodou. Před odjezdem jsem netušila, že se tu mluví převážně francouzsky (nerozumím pomalu ani slovo), že je tu taková zima, a rozpočet na 4 a půl měsíce jsem si dokonce vypracovala až po příletu. Občas jsem trochu střelec :-)
Montréal jsem si opravdu moc oblíbila. Je to pro mě výjimečné město plné možností. Ale opravdu záleží, jestli se sem vydáte na jaře, nebo v zimě. Zimy tu bývají kruté, což mohu potvrdit. Díky tomu, že je Montréal vlastně ostrov, tak je okolní vlhkost opravdu vysoká, což způsobuje i to, že když je venku -20 st.C, pocitová teplota může vyšplhat až k -40 st.C - a to bez nadsázky. Konečně už ale přišlo jaro, které se teplotně občas vyrovává spíše létu. Město ožilo a díky spoustě stromům získalo krásný svěže zelený vzhled.
Hokej
Několikrát už jsem byla na hokeji, když hráli Habs proti New Jersey, Tampě Bay (2x - jednou v play off), Ottawě (2x - jednou v play off), Floridě a Detroitu. Takže jsem viděla spoustu Čechů v akci, včetně Jaromíra Jágra! Dostat se přímo na stadion je nezapomenutelný zážitek. Canadiens s svoje fanoušky opravdu hýčkají. Ti, co se nedostanou na stadion, můžou sledovat zápas jinde (platí hlavně o play off). Z oficiálních akcí klubu jsem si vždycky odnesla spoustu pozorvností (fandítka, bláznivé čepice, puky, podepsané kartičky legend). Bohužel se ve srovnání s našimi fanoušky při zápase tolik nefandí. I v barech jsou fanoušci spíše zticha a hokej sledují jako film v kině. Při zajímavějších akcích a gólech se ale umí ozvat (více zde: http://www.usasports.cz/nhl/pohled-z-montrealu-fanynkou-habs-lusknutim-prstu-hokej-je-tu-jako-nabozenstvi.html). Lístky se pohybují kolem 100 CAD výše a dají se koupit i přes internet (http://canadiens.nhl.com/), ale osobně doporučuju zajít do Centre Bell osobně (stanice Lucien-L´allier - oranžová linka).
Byla jsem se podívat i na hokejovém tréninku, který hokejisté mají v Brossardu, který je přes řeku. Trénink je volně přístupný veřejnosti a je už taková tradice, že po něm stojí řada fanoušků před garáží a čeká, než postupně vyjedou všichni hráči ven. A když se poštěstí, přibrzdí, podepíšou se a nechají se vyfotit. Doporučuju se podívat na oficiální stránky Complexe Sportif Bell (http://csbell.ca/en/), kde pravidelně aktualizují, kdy Habs trénují. Obvykle to bývá od 10 hodin do jedné. Hokej tu je něco jako náboženství, člověk se velmi snadno nechá strhnout k fandění.
Ottawa
Mé první kroky mimo ostrov vedly do hlavního města Ottawy. Měla jsem smůlu, že 21.2.2015, kdy jsem se tam vydala, byla strašná sněhová vánice a zima, takže jsem se nemohla pořádně rozhlédnout a nebylo vidět na krok. Navštívila jsem parlament, tržnici, kde si kupoval před lety Obama sušenky, Rideau Canal - nejdelší bruslařský kanál na světě, který má kolem 8 km. Původně měl sloužit jako zásobovací spojení Montréalu s Kingstonem pro případ, že by Američané zablokovali řeku sv. Vavřince. A nenechala jsem si ujít plastiku Maman (maminka). Jedná se o obrovského pavouka, který je březí a má tak představovat symbol ženství a mateřství. V květnu jsem se podívala na tradiční tulipánový festival. Oproti zimě bylo město nádherné.
Québec City
Druhé město, kam jsem se - bohužel ještě v zimě (půlka března) - vydala, bylo hlavní město stejnojmené provincie. Viděla jsem Montmorencyho vodopády, které určitě stojí za to, ať už je léto, nebo zima, Ledový hotel a krásný hotel, který se tyčí nad městem. Québec umí být, co se týče teploty, ještě o něco krutější než Montréal. Možná i protože leží severněji. Pro Evropana to není úplně vzrušující město, protože nemá žádné mrakodrapy, ani žádnou jinou zvláštní budovu. V létě musí být krásný pohled na Cittadelu.
Toronto
Do Toronta jsem se chtěla podívat hlavně kvůli Hokejové síni slávy (Hall of Fame) a slavné Gretzkyho restauraci. Samozřejmě jsem nevynechala CN Tower, ze které je nepopsatelný výhled na město. Při návštěvě Toronta se ale připravte na ještě vyšší ceny než v Montréalu. Jen pro představu - dostat se nahoru na věž nás vyšlo na 25 CAD (skupinová sleva) a v Hall of Fame jsme platili vstupné 18 CAD. Ale Toronto je nádherné město. Je obrovské a plné zajímavých výškových budov.
Niagarské vodopády
Podívala jsem se na ně z kanadské strany, takže je hodnotím z této perspektivy. Pro mě osobně to byl zážitek vidět, jak se valí obrovská masa vody takovou rychlostí dolů. Na druhou stranu pro mě bylo zklamáním, že městečko, které je v jejich bezprostřední blízkosti připomíná Las Vegas, a to bez nadsázky. Když se setmí, jsou Vodopády pestrobarevně osvětlené, ale jen do půlnoci, takže pokud chcete vyrazit na večerní romantickou procházku, raději si pospěšte, abyste nepřišli pozdě. Přímo na Niagarách je spousta možných aktivit, ale záleží na ročním období. My se vydali na "cestu za vodopády". Je to rozhodně magické místo, které přitahuje pozornost spousty lidí. Dokonale totiž dokazuje, jak je příroda všemocná.
Zobrazit celý profilHledání
Přihlášení
RSS zdroje
Fotogalerie
208. jedna velká schůze
Čtvrtek 13. srpna 2015. Po návratu z výletu jsem si ještě v noci před spaním četla mail od Julie, ve kterém mi více méně napsala, že nepochopila, proč jsem jednoduše nežádala o prodloužení stávajícího pracovního povolení. Po jeho přečtení jsem myslela, že vyskočím z kůže, protože to byla ona, kdo mi navrhl, abych žádala o jiné vízum, protože škola nemá dostačující papíry k tomu, aby mi ho na jejich základě mohli prodloužit. Takže jsem ráno vstávala opět brzo, protože mi navrhla se sejít i s Nathalií už v devět. Schůzka neprobíhala moc v přátelském duchu. Když obě zjistily, že tu jsem nelegálně, tak se k tomu stavěly tak, že mám okamžitě zavolat nějakému agentovi tady v Montréalu a nechat ho rozhodnout o mém dalším osudu. Dokonce padla věta ve smyslu, ať si pro jistotu rovnou sbalím, abych nebyla překvapená, až mi řekne, že mám okamžitě opustit Kanadu. Nechtěla jsem věřit tomu, co slyším. Zdálo se mi, jako bych se vrátila zpátky v čase do minulosti, kdy se nesmělo ani za hranice pod trestem smrti. Byla už jsem z toho docela vyschízovaná, a tak jsem prohodila něco ve smyslu, že dobře, že půjdu a sejdu se s tím agentem, ale že mu budu muset říct, že mi s tím vízem někdo radil, protože kdyby to bylo na mně, tak prostě žádám o prodloužení toho stávajícího a nehledám žádné jiné alternativy. To se jim ale také nelíbilo. Protože mi správně nesmí radit a mohly by kvůli tomu jít do vězení. číst dál207. balonový festival ve Saint Jean Sur Richelieu
Středa 12. srpna 2015. Nemohla jsem v noci spát. Pořád jsem se probouzela. A v šest ráno mě z postele dokonce vyhnala zima. Měla už jsem docela hlad, ale v lednici jsem nenašla nic, co by mi udělalo radost. Trochu nelogicky jsem tak sáhla do mrazáku po zmrzlině. Takže jsem v půl sedmé ráno seděla v kuchyni, klepala jsem se zimou a ještě jsem se cpala čokoládovou zmrzlinou. No to jsem dopadla :-D Vlezla jsem si pak do vany, abych se ohřála. Docela mi to pomohlo, protože jsem pak mohla ještě na chvíli usnout. Před osmou jsem pak zase vylezla z postele a zkoušela jsem se dovolat na CIC (mají na starosti žádosti o vízum). Přes skype se mi nedařilo dovolat na číslo, které uváděli na svých internetových stránkách. Další komplikace. Nakonec jsem zjistila, že se jim můžu dovolat z mobilu (číslo začínající na 8 je zdarma). Po několika desítkách minut, které jsem strávila střídavě mačkáním čísel, abych se proklikala k tématu, které mě zajímá, a posloucháním nekonečně dlouhé a hlavně otravné písničky v pozadí, jsem se konečně dovolala nějaké agentce. Vysvětlila jsem jí svoji situaci a doufala jsem, že mi poradí. Vyslechla mě a pak mi řekla, že tu jsem evidentně na černo už od května, protože jsem žádala o špatný typ víza, na který se tzv. implied status nevztahuje (ochranný status během kterého můžu pracovat i bez platného víza, pokud čekám na vyřízení nového). Myslela jsem, že mě trefí. číst dál206. jedno horší zjištění za druhým
Úterý 11. srpna 2015. Ráno tu slušně pršelo, že pomalu ani nemělo cenu si brát deštník. Rovnou jsem uvažovala nad tím, které oblečení obětuju a které si s sebou sbalím, abych se ve škole mohla převléknout do suchého. Po zemi se povalovaly první červené listy - že by první známky podzimu? Venku bylo 17 stupňů. V kanceláři jsem byla první. Na internetu jsem si našla telefonní číslo na české velvyslanectví do Ottawy. Zkusila jsem jim zavolat ze skypu, což samozřejmě nefungovalo. Pak i přes telefon, který jsme měli v kanceláři. Také nic. Už jsem začínala být zoufalá, že budu muset volat ze svého mobilu a platit tak majlant. Nakonec jsem ještě zkusila veřejný telefon, který máme na konci chodby. Chtělo to po mně kreditní kartu předem. No to jsem měla radost. Takže aniž bych předem aspoň tušila, kolik budu platit, tak jsem do toho šla. Stejně jsem se ale nedovolala nikam. A tak mi nezbývalo nic jiného než zkusit ještě naší sekretářku, o které vím, že mě ta ženská prostě nemá ráda. Odpověděla mi, že ona může volat jen po Montréalu. Nicméně mi poradila, ať si zaplatím kredit na skypu, že to nebude tak drahé, a dovolám se tak kamkoliv. číst dál205. jak mi začal očistec/gay pride festival
Pondělí 10. srpna 2015. Do školy jsem se dneska dostala až po deváté hodině, protože mě venku zase zdržel týpek s novinami. Tentokrát se mi přiznal, že by si na mně chtěl potrénovat svoji angličtinu, proto mě pokaždé zastaví, když jdu kolem. No to jsem ráda :-) V laboratoři jsem potkala Joshuu, ale nikde jsem neviděla Phila. Zeptala jsem se ho, jesti by mu nemohl poslat zprávu, že jsem už přišla, jestli stojí o schůzku, nebo co má dneska v plánu. Než přišel, snažila jsem se si internetu střídavě hledat informace o vízech a sledovat Míšanovo zápas. Byl totiž na turnaji, který se vysílal online. Nehrál vůbec špatně. Ale protože se mi dneska nechtělo tahat s noťasem, tak jsem se musela dívat v laboratoři na sdíleném počítači s obrovskou obrazovkou. Takže kluci viděli, že zrovna moc nepracuju :-) Naspala jsem mail Julii, jestli by na mě neměla přes den čas, že bych s ní potřebovala (už po sté) řešit svoje vízum/pracovní povolení. Naštěstí měla čas po druhé hodině. Mezitím přišel Phil s tím, že to, co se mě chystá naučit, vyžaduje spoustu času a že by to rád odložil na úterý na ráno. Tím lépe pro mě. Vůbec se mi do ničeho nechtělo. číst dál204. super dlouhá procházka
Neděle 9. srpna 2015. Dneska jsem konečně dokončila, co jsem potřebovala pro Sajada, a ve čtyři odpoledne jsem mu o tom slavnostně poslala mail spolu s pozvánkou o sdílení pro Sherifa. Pak jsem vypnula počítač a vyrazila jsem do města. Potřebovala jsem si vyvětrat hlavu, a tak jsem šla pěšky. Nejdřív jsem křižovala velkou ulici Cote des Neiges, kde jsem si koupila na cestu chlazené pivo v plechovce. Chtěla jsem si ho slavnostně otevřít, až se vyškrábu na kopec na vyhlídku na město. Cestou jsem minula spoustu běžců, cyklistů a lidí, co se vodili za ruce a procházeli se. Dojala mě jedna starší dvojice - muž se vezl na invalidním vozíku a jeho žena šla po boku s ním. Drželi se přitom za ruce. Jak jsem se blížila pod kopec, tak jsem potkávala čím dál víc lidí. U horské chatky, odkud je asi nejhezčí výhled na město, bylo přímo narváno. Všude samí turisté se selfie tyčkami a mobily. Skoro se mi až zdálo, že si víc užívají to focení, než aby se pořádně podívali na město a užili si ten výhled na vlastní oči, a ne skrz své fotoaparáty. Zastavila jsem se nakonec jen na chvíli, protože jsem stejně víc toužila po troše soukromí a klidu. Obešla jsem chatku a vůbec poprvé jsem se vydala se podívat k obrovskému kříži, který se tyčí nad městem. Nečekala jsem, že bude až tak daleko. Ale jsem ráda, že jsem ho našla. Je opravdu majestátný a budí respekt. číst dál203. koupání na Jean-Drapeau
Sobota 8. srpna 2015. Dopoledne jsem zase chvíli pracovala na článku o termogravimetri, ale protože moje spolubydlící měla prací a uklízecí náladu, neměla jsem dostatek potřebného klidu. Sbalila jsem si tedy věci na plavání a vyrazila jsem si trochu zarelaxovat na ostrůvek Jean-Drapeau. Nebylo až takové teplo, jaké jsem si přála, ale i tak jsem zadoufala, že bych se konečně mohla trochu opálit. Cestou jsem se ještě na chvíli zastavila na Place des Arts. Koupila jsem si kafe a porozhlédla jsem se kolem, jestli se tu neděje něco zajímavého. Kromě dirigentování fontánek se ale nic zvláštního nekonalo. Zato na ostrůvku mě čekalo docela překvapení. Už cestou v metru jsem potkávala prazvláštní typy v černém oblečení, ozdobené různými tetováními a piercingy. Všichni mířili stejným směrem. Úplně jsem zapomněla, že se tenhle víkend koná metalový festival. No to jsem měla radost. Ze všech stran se ozývalo burácení. Chvílemi jsem některé zpěváky podezírala z toho, že si dneska šlehli o trochu víc než obvykle, protože co vyluzovali za zvuky, se prostě nedalo poslouchat. číst dál202. montréalská síň slávy
Pátek 7. srpna 2015. Protože jsem idiot, co si neumí normálně zdravě rozvrhnout práci a síly, ponocovala jsem do půl páté - zhruba ve dvě ráno jsem totiž konečně dostala chuť něco vytvářet. V dobu, kdy většina normálních lidí dávno spí. Ráno jsem měla mít v devět schůzku s Philem. Bylo mi blbě a třásly se mi ruce nevyspáním. Zajímavé ale je, že i když mi nebylo vůbec dobře, zmohla jsem se na výšlap do kopce, abych nepotkala týpka, co rozdává noviny, a vyhla se tak další trapné konverzaci :-D Nakonec jsem si koupila kafe a mufin, protože jsem doma neměla co snídat, a vůbec poprvé jsem odvolala schůzku, když jsem napsala Philovi, že se omlouvám, ale že potřebuju pracovat pro Sherifa. Byla to pravda, a navíc jsem se necítila na to, abych dělala nějakou pečlivou mravenčí práci. Ve škole jsem si sedla do knihovny a vrtalo mi hlavou to neaktivované vízum. Snažila jsem se ho pustit z hlavy a myslet jen na svoji práci, ale nešlo mi to. Nakonec jsem si to všechno propočítala a vyšlo mi, že se tak jako tak chci podívat do Ameriky. Nechci riskovat, že mi třeba studium tady nevyjde, a pak už bude těžké se sem znovu podívat. A tak jsem si po několika hooodně dlouhých minutách přemýšlení zaplatíla ten 4 denní výlet do Ameriky. Jenže to jsem ještě netušila, jaké s tím nakonec budu mít nervy a problémy. číst dál201. schůzka skupiny, place des arts
Čtvrtek 6. srpna 2015. Probudila jsem se až kolem deváté a soudě podle přeležených vlasů a poslintaného polštáře jsem se v noci asi slušně převalovala. I když jsem se včera s Philem loučila se slovy "see you tomorrow", rozhodně jsem neměla v plánu za ním dneska zase jít do laborky. Stejně jsem měla pracovat pro Sajada. Svalila jsem se v knihovně do boxu a začala jsem svůj den tím, že jsem si chtěla koupit ten vybraný výlet na sobotu. A oni ho přes noc stáhli z internetu?! Úplně mě to probralo a měla jsem co dělat, abych nezačala nahlas nadávat na celý svět. Přihlásila jsem se do tzv. live chatu s tou společností a po několika větách s technickou podporou ten chlapík přepnul do slovenštiny. Vůbec jsem to nečekala. Hned byla ta komunikace o něco příjemnější :-) Bohužel se ale ukázalo, že jsem se ozvala pozdě a tenhle výlet byl opravdu vyprodaný. No tak já už nevím. Napsala jsem dokonce Sajadovi, abych zjistila, kde si nechal aktivovat vízum on. Prý jeli autem hodinu za Montréal k hranicím. Na mapě mi šlo najít spojení jen do 3/4 cesty busem, nebo vlakem a zbytek taxíkem. Nebo pěšky. Hledala jsem si i na různých emigrantských fórech, jak se dá aktivovat vízum z Kanady. Nic. Už jsem z toho byla tak vytočená, že s tím ztrácím tolik času a energie, a přitom jsem nic špatného neudělala, že jsem se dobrovolně "udala" na český honorální konzulát (napsala jsem té ženské email se svojí situací a že nevím, co mám dělat dál). číst dál200. nová metoda a ohnutá jehla
Středa 5. srpna 2015. Ráno jsem se u metra zase potkala s týpkem, co rozdává noviny. Už z dálky na mě mával, takže už bylo pozdě zatočit a snažit se vyškrábat ke škole po svahu místo podchodem, abych se mu vyhnula. Spustil na mě nejdřív francouzsky, pak se mě zeptal, kdy se vracím do toho Ruska, a asi potřetí v řadě, co jsme se viděli, se mě zeptal, co říkám na tohle letní počasí (dneska jsem měla svetr a džíny), že to je jedno z nejhezčích lét, co tu kdy bylo. To asi ještě nebyl v Evropě, aby viděl, co je léto :-D Pak si postěžoval, že musel zažádat o přeložení na jiné místo, že je pro něj okolí univerzitního metra příliš hlučné. Nevěděla jsem, co mu na tom mám říct, a tak jsem předstírala, že jsem smutná, že to se už mockrát nepotkáme. V laborce už na mě čekal Phil. Dneska mi chtěl ukázat novou metodu a zároveň chtěl kalibrovat kolonu na GC-MS. Čekal nás pořádně perný den. Učil mě, jak se kalibruje přístroj na stanovení pH kapaliny. Vzpomněla jsem si na reklamu na Dove, kde namáčeli papírek do vody s mýdlem, a podle barvičky, na kterou se papírek přebarvil, určovali kyselost mýdla. Tak takhle teda ne. Strávili jsme s tím snad dvě hodiny! Jenom abychom si ten přístroj připravili. Neskutečné. A ještě nám to pak házelo záporná čísla. Takže jsem to po několika pokusech o analýzu vzdala a Phil slíbil, že napíše mail technikovi, co ho zaučoval, kde jsme udělali chybu. Jak bude popisovat náš dvouhodinový postup do mailu, nechápu :-) číst dál199. psycho den
Úterý 4. srpna 2015. Noo, tak dnešní den byl tedy opravdu unikátní. Nemůžu se dočkat, až se o něm rozepíšu. Ráno jsem si povídala s Odile a Raminem, smáli jsme se dětem a jejich aktivitám, které provozovaly už několikátý týden pod naším oknem. Spíš než smích to byl takový povzdech, proč si nejdou hrát a dělat bordel někam jinam. Přes den jsem zase pracovala s Joshuou a Philem. Dneska se mnou mluvili víc anglicky, tak jsem si naší spolupráci mohla líp vychutnat. Dokonce jsem coby zkušenější radila Joshovi, jak má pracovat s centrifugací, a mezitím jsem zpracovávala výsledky do tabulky a hrála jsem si s GC-FID. Zase nám vycházela hodnota styrenu kolem 40-60%. Až sem docela normální den. Byla jsem ale zvědavá na schůzku s Julií, na kterou jsem se chystala. Byla jako vždy usměvavá a nejdřív se omluvila, že během své třítýdenní dovolené dostala na 300 mailů, na které musela postupně odpovídat, a ke mně se ještě nedostala. To mi nevadilo, vlastně jsem to i čekala. Pak jsme řešily moje vízum. Že si osobně myslí, že bych ho rozhodně měla aktivovat co nejdříve, i když tu pak budu jen krátce, protože tu jsem momentálně na černo. Protože se mi mezitím změnil status, od té doby, co jsem dostala akceptační dopis - i když je pozitivní. To bych ještě chápala a slíbila jsem, že se pojedu co nejdřív podívat do NY (nečekaná událost č.1 - pojedu do New Yorku, a zřejmě už teď o víkendu). číst dál
2025 © Bloger.cz
Registrovat blog
Hledání
virtuální sídla realizace zahrad Ostrava Bc. Jan Kovač - SBD haviřov - špatné zkušenosti realizace zahrad Ostrava realizace zahrad Ostrava zakladani travniku Ostrava zakladani trávniku výsevem od 18 do 22 Kč/m2, Ostrava a okolí do 50km zakladani travniku Olomouc zakladani travniku Opava zakladani travniku Brno zakladani travniku Zlin eshop Domény Hosting Doména Webhosting hosting banan.cz hosting banan.cz hosting banan.cz Výměna odkazůUnited Web Solution