Středa 5. srpna 2015. Ráno jsem se u metra zase potkala s týpkem, co rozdává noviny. Už z dálky na mě mával, takže už bylo pozdě zatočit a snažit se vyškrábat ke škole po svahu místo podchodem, abych se mu vyhnula. Spustil na mě nejdřív francouzsky, pak se mě zeptal, kdy se vracím do toho Ruska, a asi potřetí v řadě, co jsme se viděli, se mě zeptal, co říkám na tohle letní počasí (dneska jsem měla svetr a džíny), že to je jedno z nejhezčích lét, co tu kdy bylo. To asi ještě nebyl v Evropě, aby viděl, co je léto :-D Pak si postěžoval, že musel zažádat o přeložení na jiné místo, že je pro něj okolí univerzitního metra příliš hlučné. Nevěděla jsem, co mu na tom mám říct, a tak jsem předstírala, že jsem smutná, že to se už mockrát nepotkáme. V laborce už na mě čekal Phil. Dneska mi chtěl ukázat novou metodu a zároveň chtěl kalibrovat kolonu na GC-MS. Čekal nás pořádně perný den. Učil mě, jak se kalibruje přístroj na stanovení pH kapaliny. Vzpomněla jsem si na reklamu na Dove, kde namáčeli papírek do vody s mýdlem, a podle barvičky, na kterou se papírek přebarvil, určovali kyselost mýdla. Tak takhle teda ne. Strávili jsme s tím snad dvě hodiny! Jenom abychom si ten přístroj připravili. Neskutečné. A ještě nám to pak házelo záporná čísla. Takže jsem to po několika pokusech o analýzu vzdala a Phil slíbil, že napíše mail technikovi, co ho zaučoval, kde jsme udělali chybu. Jak bude popisovat náš dvouhodinový postup do mailu, nechápu :-)
Mimo to jsme si oba hráli s GC přístroji. On měl na starosti kalibraci GC-MS a já jsem měřila vzorky klasicky na GC-FID. Obě metody spolu úsce souvisí. Na té jeho se podle naměřených peaků stanovuje složení studovaných materiálů. A když už člověk ví, co je uvnitř, nakalibruje si GC-FID podle jednotlivých čistých látek a může tak vidět jejich procentuální zastoupení. V jeden moment jsem se ho ptala, jestli je správný postup, co mě naučil - vpíchnout vzorek do kolony a až pak spustit start, když na přístroji to bylo obráceně. Jak jsme spolu tak mluvili, tak jsem se nad tím zamyslela a nedávala jsem pozor na jeho super drahou jehlu. A jak jsem se snažila zatlačit vzorek co nejrychleji do přístroje, tak jsem o něco zavadila a celou tu jeho slavnou jehlu jsem ohnula. On stál v zákrytu vedle mě, takže to neviděl. Podlomily se mi normálně nohy a chtěla jsem s jekotem utéct pryč.. Teď se tomu směju, ale když se to stalo, tak jsem si vzpomněla na jeho slova, když mě zaučoval: "Opovaž se něco provést s tou jehlou. Je drahá a musel bych tě zabít." Dívala jsem se z okna, jak je to vysoko.
Zbytek dne mám jako v mlze. Kdykoliv odešel z laboratoře, tak jsem se snažila tu jehlu narovnat. Jediné konstruktivní, co mě napadlo, bylo zkoušet měřit dál i s tou ohlou jehlou, abych viděla, jestli to může ovlivnit naše výsledky. Byla jsem z toho tak vyřízená, že jsem se ani nemohla radovat, když jsem viděla jeho výsledky na GC-MS, kdy se mu podařilo zprovoznit tu novou kolonu. Musela jsem se toho pocitu zbavit, a tak jsem se snažila mu to říct popravdě. Do svého pracovního deníku jsem si pak zapsala tohle:
10:00 started to work with GC-FID, manipulated with a super expensive Phil's needle as usual
12:00 bended this super expensive needle during sample injection
12:00 - 16:00 trying to pretend, everything is alright
13:00 - 16:00 also repeating some measurements to see, if it is possible to work with this bended needle
16:00 found out, that it is impossible to work with this needle anymore
15:00 Phil solved one super challenging problem with another method, he seemed to be so happy
16:30 finally found some courage to tell him the truth
16:35 he checked it out and told me, that it doesn't really matter and it can work well even so?!
Takže asi tak. Když jsem mu to konečně řekla, tak se na tu jehlu vyděšeně podíval, ale pak mi řekl, že jemu se to stalo už xkrát a dokud ji neohnu z druhé strany, tak by to mělo být v pořádku. Ukázala jsem mu ale výsledky, které se od sebe docela výrazně lišily. Prý to může být tím, a nemusí. Že je tu hodně faktorů, co to může ovlivnit. Nakonec jsem ho přesvědčila, abychom nakalibrovali i GC-FID znovu, protože to začíná vycházet opravdu zvláštně. A on souhlasil. Ještě jsem se mu pětkrát omluvila za tu jehlu a zdrhnula jsem domů.
To byla zase jednou den. Od té doby, co jsem se dozvěděla o tom vízu, to se mnou jde skopce. Jsem roztěkaná, unavená, dělám chyby, kterým se obvykle vyhýbám, a hlavně se mi strašně špatně dýchá. Jako by na mně seděl hrozný balvan. Snažila jsem se najít si nějaký zájezd do zahraničí, abych toho viděla co nejvíc, když už tam teda o víkendu pojedu, a našla jsem jeden, který se mi opravdu líbil. Ale protože mi ještě mají přijít peníze ze školy, chtěla jsem si s placením počkat až na čtvrtek, abych před odjezdem neměla zbytečně moc peněz na kanadském účtě.
Šla jsem spát totálně vyčerpaná zase relativně pozdě. Takhle jsem si začátek posledního měsíce teda nepředstavovala.
2025 ©