Neděle 26. července 2015. I když jsem měla ze včerejška "slíbeno" od Nicholase (klučina z Montréalu, se kterým si občas píšu), že dneska bude krásné počasí, tak půlku dne rozhodně nebylo. Probudila jsem se horkou vanou a knížkou. Nechtěla jsem ztratit další den nic neděláním, a tak jsem k večeru vyrazila směrem k parku Mont Royal. Každou neděli se tady koná "festival" pouliční hudby. Každý, kdo se chce zúčastnit, si přinese nějaký hudební nástroj, na který se dá bubnovat, nebo vydávat jakýkoliv opakovaný zvuk. V praxi to potom vypadá tak, že spousta lidí relaxuje na trávě s nějakým dobrým jídlem a pitím a k tomu jim hraje nekonečná hudba. Zastavila jsem se jen na chvíli, abych viděla, jak to vypadá zblízka (chtěla jsem totiž být zodpovědná a jet pracovat do kavárny). Noo, musím uznat, že někteří "hudebníci" vypadali, že jsou na nějaké hodně silné droze (aby ne, když donekonečna vyluzovali ty samé zvuky), někteří vypadali jako bezdomovci, co se jen chtěli vmísit mezi ostatní lidi a nenápadně je okrást o nějaký ten kousek jídla. Ale někteří byli docela normální (když si odmyslím dready a šílený outfit). Po několika minutách mě z této zábavy upřímně třeštila hlava a raději jsem se vydala pěšky směrem na Place des Arts, které odsud není daleko (měla jsem vybitý mobil, fotku jsem si musela vypůjčit z jiného blogu: http://www.chrishenschel.com/wp-content/uploads/australia_bestjobs-21.jpg).
číst dál