Pondělí 22. června 2015. Měla jsem zase zvláštní sny a vzbudila jsem se už kolem sedmé s divným pocitem od žaludku. A když jsem si přečetla, co mi psala Terka o novinkách ze školy, tak mi bylo ještě hůř. Některé lidi prostě asi nikdy nepochopím. Snad se to ale zlepší, než se vrátím (moc tomu ale nevěřím). Tak nějak střídavě jsem si psala s Míšanem, Terkou a Bárou a přitom jsem si zkoušela procházet prezentaci. Zpanikařila jsem, že tomu vlastně pořádně nerozumím. To jsem zjistila brzo :-D Pak mě napadlo, že by možná bylo dobré si vytisknout, co jsem zatím sepsala. A když si nebudu jistá, prostě si to v těch papírech najdu. Každopádně jsem se chystala spíš na to, že budu předstírat, že tomu rozumím, a na otázky budu odpovídat otázkami :-D Venku nebylo nijak zvlášť hezky - nemám ráda, když je zataženo, ale dusno a horko zároveň. Už aby mi přišla krabice s mými poklady :-) Mám tu jen jednu sukni, která je ještě ke všemu zimní. Ve škole jsem si koupila kafe a v kanceláři jsem se po delší době potkala s Raminem. Byl docela překvapený z toho, že mě zase vidí. Prý se po mně pár lidí během těch dvou týdnů, co jsem tu nebyla, shánělo, a prý tipovali, že jsem asi nedostala vízum a musela jsem odletět zpátky do Čech. Ale že jsem se mohla přijít aspoň rozloučit. Vážně vtipné :-D A pak mi řekl, že mě docela postrádali, že si na mě tak nějak "zvykli" :-) Bylo to rozhodně moc milé, ale trošku mě tlačil čas, takže jen, co jsem dotiskla poslední stránku, raději jsem zmizela směrem ke knihovně, kde jsem měla i prezentovat. Protože když má Ramin povídací, tak je horší jak ženská :-)
číst dál