Reklama
Anketa
.. je hloupost se v 26 rozhodnout studovat další, řekněme, 4 roky (půl roku Kanada, půl roku ČR), i když mám doma přítele, rodinu a přátele?
(0 hlasů) 0 %ano, už je docela pozdě, měla bys víc myslet na rodinu(1 hlasů) 100 %ne, je to super příležitost se dál vzdělávat - poznat nové lidi, naučit se jazyk, víc se otrkat, naučit se nebát jít si za svým cílem
O mně
Tak to jsem já. Jmenuju se Léňa, je mi 26 a poprvé jsem se podívala jinam než po Evropě. A o tom je i můj blog. Snažím se pravidelně přinášet informace o své vědecké stáži v Montréalu, ke které jsem se dostala, jak to bývá v životě zvykem, úplně náhodou. Před odjezdem jsem netušila, že se tu mluví převážně francouzsky (nerozumím pomalu ani slovo), že je tu taková zima, a rozpočet na 4 a půl měsíce jsem si dokonce vypracovala až po příletu. Občas jsem trochu střelec :-)
Montréal jsem si opravdu moc oblíbila. Je to pro mě výjimečné město plné možností. Ale opravdu záleží, jestli se sem vydáte na jaře, nebo v zimě. Zimy tu bývají kruté, což mohu potvrdit. Díky tomu, že je Montréal vlastně ostrov, tak je okolní vlhkost opravdu vysoká, což způsobuje i to, že když je venku -20 st.C, pocitová teplota může vyšplhat až k -40 st.C - a to bez nadsázky. Konečně už ale přišlo jaro, které se teplotně občas vyrovává spíše létu. Město ožilo a díky spoustě stromům získalo krásný svěže zelený vzhled.
Hokej
Několikrát už jsem byla na hokeji, když hráli Habs proti New Jersey, Tampě Bay (2x - jednou v play off), Ottawě (2x - jednou v play off), Floridě a Detroitu. Takže jsem viděla spoustu Čechů v akci, včetně Jaromíra Jágra! Dostat se přímo na stadion je nezapomenutelný zážitek. Canadiens s svoje fanoušky opravdu hýčkají. Ti, co se nedostanou na stadion, můžou sledovat zápas jinde (platí hlavně o play off). Z oficiálních akcí klubu jsem si vždycky odnesla spoustu pozorvností (fandítka, bláznivé čepice, puky, podepsané kartičky legend). Bohužel se ve srovnání s našimi fanoušky při zápase tolik nefandí. I v barech jsou fanoušci spíše zticha a hokej sledují jako film v kině. Při zajímavějších akcích a gólech se ale umí ozvat (více zde: http://www.usasports.cz/nhl/pohled-z-montrealu-fanynkou-habs-lusknutim-prstu-hokej-je-tu-jako-nabozenstvi.html). Lístky se pohybují kolem 100 CAD výše a dají se koupit i přes internet (http://canadiens.nhl.com/), ale osobně doporučuju zajít do Centre Bell osobně (stanice Lucien-L´allier - oranžová linka).
Byla jsem se podívat i na hokejovém tréninku, který hokejisté mají v Brossardu, který je přes řeku. Trénink je volně přístupný veřejnosti a je už taková tradice, že po něm stojí řada fanoušků před garáží a čeká, než postupně vyjedou všichni hráči ven. A když se poštěstí, přibrzdí, podepíšou se a nechají se vyfotit. Doporučuju se podívat na oficiální stránky Complexe Sportif Bell (http://csbell.ca/en/), kde pravidelně aktualizují, kdy Habs trénují. Obvykle to bývá od 10 hodin do jedné. Hokej tu je něco jako náboženství, člověk se velmi snadno nechá strhnout k fandění.
Ottawa
Mé první kroky mimo ostrov vedly do hlavního města Ottawy. Měla jsem smůlu, že 21.2.2015, kdy jsem se tam vydala, byla strašná sněhová vánice a zima, takže jsem se nemohla pořádně rozhlédnout a nebylo vidět na krok. Navštívila jsem parlament, tržnici, kde si kupoval před lety Obama sušenky, Rideau Canal - nejdelší bruslařský kanál na světě, který má kolem 8 km. Původně měl sloužit jako zásobovací spojení Montréalu s Kingstonem pro případ, že by Američané zablokovali řeku sv. Vavřince. A nenechala jsem si ujít plastiku Maman (maminka). Jedná se o obrovského pavouka, který je březí a má tak představovat symbol ženství a mateřství. V květnu jsem se podívala na tradiční tulipánový festival. Oproti zimě bylo město nádherné.
Québec City
Druhé město, kam jsem se - bohužel ještě v zimě (půlka března) - vydala, bylo hlavní město stejnojmené provincie. Viděla jsem Montmorencyho vodopády, které určitě stojí za to, ať už je léto, nebo zima, Ledový hotel a krásný hotel, který se tyčí nad městem. Québec umí být, co se týče teploty, ještě o něco krutější než Montréal. Možná i protože leží severněji. Pro Evropana to není úplně vzrušující město, protože nemá žádné mrakodrapy, ani žádnou jinou zvláštní budovu. V létě musí být krásný pohled na Cittadelu.
Toronto
Do Toronta jsem se chtěla podívat hlavně kvůli Hokejové síni slávy (Hall of Fame) a slavné Gretzkyho restauraci. Samozřejmě jsem nevynechala CN Tower, ze které je nepopsatelný výhled na město. Při návštěvě Toronta se ale připravte na ještě vyšší ceny než v Montréalu. Jen pro představu - dostat se nahoru na věž nás vyšlo na 25 CAD (skupinová sleva) a v Hall of Fame jsme platili vstupné 18 CAD. Ale Toronto je nádherné město. Je obrovské a plné zajímavých výškových budov.
Niagarské vodopády
Podívala jsem se na ně z kanadské strany, takže je hodnotím z této perspektivy. Pro mě osobně to byl zážitek vidět, jak se valí obrovská masa vody takovou rychlostí dolů. Na druhou stranu pro mě bylo zklamáním, že městečko, které je v jejich bezprostřední blízkosti připomíná Las Vegas, a to bez nadsázky. Když se setmí, jsou Vodopády pestrobarevně osvětlené, ale jen do půlnoci, takže pokud chcete vyrazit na večerní romantickou procházku, raději si pospěšte, abyste nepřišli pozdě. Přímo na Niagarách je spousta možných aktivit, ale záleží na ročním období. My se vydali na "cestu za vodopády". Je to rozhodně magické místo, které přitahuje pozornost spousty lidí. Dokonale totiž dokazuje, jak je příroda všemocná.
Zobrazit celý profilHledání
Přihlášení
RSS zdroje
Fotogalerie
Období: květen 2015
134. poslední večeře :-)
Neděle 31. května 2015. Ráno mě kolem osmé probudila hrozná zima! Myslela jsem, že umrznu, a vůbec jsem nechápala, co se děje. Přes noc se ochladilo zas z 20 stupňů na osm. Musela jsem si vzít mikinu. Když už jsem byla vzhůru, zkontrolovala jsem si zprávy. Míšan mi trochu vynadal, že se chtěl dívat na záznam hokeje, ale já mu prozradila výsledek. Smůla no Pak jsem zase usnula a spinkala jsem si do půl dvanácté Ohřála jsem si párky, pustila jsem si několik dílů Přátel - docela mě zas baví - a dopisovala jsem si blog. Slíbila jsem si, že budu chvíli dělat i něco do školy, abych nezahálela. A trošku jsem opravdu něco udělala (přečetla jsem si jeden článek ). A psala jsem si docela s Míšanem. Poslal mi svoji fotku po několika dnech (ne-li týdnech) neholení se. Noo, pěkný.. číst dál
133. sportovní sobota
Sobota 30. května 2015. Z mého lehkého spánku mě probudily hlasy z kuchyně. Několik nadšenců vstalo a akčně si povídalo. Bylo už kolem jedenácté, tak jsem vylezla i já. Šla jsem rovnou do koupelny, protože jsem se nutně potřebovala vykoupat a umýt si vlasy (ani nevím proč, když mě čekala hodinová jízda na kole). Bylo docela dusno a svítilo sluníčko. Jen bylo docela dost větrno. Posadila jsem se na terasu a poslouchala jsem ostatní, jak si francouzsky o něčem povídají. Ani mi nevadilo, že mě vůbec nezapojili do konverzace. Chtěla jsem mít chvíli klid sama pro sebe. Ne že bych byla nějak zvlášt zničená z předchozího večera, jen prostě po probuzení ráda chvíli jen tak sedím a koukám. A piju kafe, pokud můžu. Jeden kluk připravil překapávanou kávu pro všechny. A když se mi podařilo najít cukr a mlíko, byla jsem hned přátelštější :-) Pak si ke mně přisedl jeden z kluků, co pořádali párty, a ptal se mě, jak jsem se vyspala a jestli se mi u nich líbí. A pak se hned omlouval, že moc dobře neumí anglicky a že je po ránu ještě horší. No já to mám podobně :-) Něco málo jsme snědli, poklidili jsme a společně s Antoinem a jedním dalším klukem jsme vyrazili zpátky do Montréalu. číst dál
132. party time
Pátek 29. května 2015. Dneska ráno jsem "pracovala" poprvý z postele :-) Psala jsem si s Mariam, protože jí Soumaya nedala vědět, že ani dneska nebudeme dělat pokusy. Vysvětlovala jsem jí, Soumaya má hodně práce na nějakém jiném projektu a budeme pokračovat až v pondělí. Docela hezky jsem se poflakovala doma a dělala jsem všechno možné, jen abych nemusela zase začít pracovat. Dokonce jsem i utřela prach :-) Zrovna když jsem chtěla zůstat jeden den doma a mít čas jen pro sebe, po mně byla nakonec docela sháňka. A když mě Petr poprosil, jestli bych mu nemohla něco vytisknout, pochopila jsem, že do té školy prostě půjdu :-) číst dál
131. když dělám, že dělám
Čtvrtek 28. května 2015. Docela jsem se těšila do školy, protože jsem už potřebovala zase něco dělat. Ráno mi ale přišla zpráva od Soumayi, jestli mi přišel její email (nechápu, proč se se mnou jednou domlouvá přes whatsapp a po druhé mi píše mail). Zkontrolovala jsem si přes mobil zprávy, ale nic mi nepřišlo. Než mi stihla odepsat na whatsapp, začala se mi ta aplikace aktualizovat a už jsem neměla šanci si cokoliv přečíst. Vzala jsem si dneska poprvé letní pastelově oranžové tričko a šla jsem do školy, kde jsem si přečetla, že dneska ani zítra nepřijde, protože má hodně práce. Začíná to s ní být složitější a složitější. Hlavně že jsme na to tři. číst dál
130. (skoro) zařizovací den
Středa 27. května 2015. Jak jsem šla spát pozdě, tak se mi dneska vůbec nechtělo z postele. Byla jsem ráda, že Soumaya má dneska zkoušku, takže jsem nemusela do laborky, a že jsem měla schůzku v bance domluvenou až napůl jedenáctou. Vstala jsem, rychle jsem se upravila a šla jsem pěšky opět do Cote des Neiges. Mám to tak kolem 15 minut chůze. Dneska bylo zase horko, ale pořád docela nepříjemně vlhko (ani ručník už mi nechce úplně uschnout). V bance jsem si chvíli počkala, než si na mě paní Diana udělala čas. Pak si mě pozvala k sobě do kanceláře. Byl to zvláštní pocit, připadala jsem si hrozně "oficiálně". Podívala se na všechny moje doklady a zarazila se, že už nemám platné vízum. Vysvětlila jsem jí, že jsem si o nové už požádala a ukázala jsem jí dopis, co jsem k tomu měla. Četla si ve svých instrukcích a dvakrát odběhla pryč. Tahala ze mě další a další papíry, které jsem neměla. Například originál mého rodného listu (Nechápu, proč jim nestačí občanka?). Nakonec jsme obě po půl hodině uznaly, že to asi takhle nepůjde a domluvily jsme se, že jí dám vědět, jestli seženu studentskou kartičku z Polytechniky (já vím, že neseženu). číst dál
129. swingový večer
Úterý 26. května 2015. Tak v první řadě bych se měla přiznat, že už nemám žádného spolubydlícího. Prostě jsem musela Steva ještě v noci zabít. Někde jsem slyšela, že "noční" pavouk znamená naději, a "denní" zas smutek. Nejsem si jistá, co byl tenhle zač, protože byly skoro dvě v noci, když se rozhodl zmateně pobíhat po zácloně. Zkoušela jsem se přesvědčit, že je to jen malý neškodný pavouk, ale jen co jsem zhasnula, tak jsem si živě představila, jak ho ze spánku polykám, a to bylo něco, co jsem opravdu něchtěla. číst dál
128. už je to tady, bydlím s pavoukem
Pondělí 25. května 2015. Dneska mi hned po ránu přišla zpráva od Soumayi, že má kašel, a nemůže přijít do školy. Docela se mi to hodilo, protože jsem toho pro Sherifa zatím moc nevykoumala. Po dlouhé době jsem tedy měla strávit celý den v kanceláři. U metra mě zastavil zase ten týpek, co rozdává noviny. Mluvil na mě suverénně francouzsky, tak jsem mu pomalu anglicky vysvětlila, že se sice učím, ale na konverzaci to ještě není (za víkend jsem se naučila nějaká sprostá slovíčka, která jsem si zatím chtěla nechat pro sebe). číst dál
127. slunečná neděle
Neděle 24. května 2015. Dneska jsem si nedávala budíka, s tím, že se vyspím aspoň do 11. Noo, spala jsem do dvou do odpoledne. Když jsem se probudila a viděla ten čas, nechtěla jsem věřit vlastním očím. Byla jsem na sebe pěkně naštvaná, že jsem zase prospala půlku dne. A to jsem se ještě ke všemu probudila, protože jsem měla hnusný sen. Zdálo se mi, že naši planetu chtěli obsadit nějací vetřelci z vesmíru a že bylo vybráno asi tisíc chlapů, kteří musí letět v nějaké obří kosmické lodi (něco mezi tou z Avengers 2 a Červeným trpaslíkem), a bojovat proti nim. Mezi nimi byl i můj tatík a Michal. Já jsem byla spolu s ostatními lidmi v nějakém bunkru a celé dění na nebi nám živě komentoval Bosák. Aby nám ten čas utekl, hráli jsme nějaké stupidní hry, a někdo na mě mluvil francouzsky, ale já jsem nerozuměla. Nakonec jsem zjistila, že to byla čeština, a to, že jsem odpověděla anglicky, že nerozumím, bylo vnímáno dost negativně. Nakonec naši vyhráli, ale bohužel byli sestřeleni a řítili se neřízeně k zemi. Doufala jsem, že to i tak přežijí. Zůstali jsme ležet v bunkru, protože jsme očekávali velkou tlakovou vlnu po jejich dopadu na zem. Když jsem se ujistila, že se nic neděje, vyběhla jsem směrem k zřícené lodi a cestou jsem potkala spoustu šťastných objímajících se párů, kteří slavili, že bylo nebezpečí odvráceno, včetně mého bývalého s partnerkou. Oba se na mě divně podívali, protože věděli, že Michal je uvnitř té lodi. Pak jsem se probudila. Nenatočíme o tom film? :-D Hlavně ta část s komentářem Bosáka bude epická :-D číst dál
2025 © Bloger.cz
Registrovat blog
Hledání
virtuální sídla realizace zahrad Ostrava Bc. Jan Kovač - SBD haviřov - špatné zkušenosti realizace zahrad Ostrava realizace zahrad Ostrava zakladani travniku Ostrava zakladani trávniku výsevem od 18 do 22 Kč/m2, Ostrava a okolí do 50km zakladani travniku Olomouc zakladani travniku Opava zakladani travniku Brno zakladani travniku Zlin eshop Domény Hosting Doména Webhosting hosting banan.cz hosting banan.cz hosting banan.cz Výměna odkazůUnited Web Solution