Středa 22. července 2015. Dneska jsem měla hned po ránu zážitek s jedním kolegou, který má na starosti bezpečnost na pracovišti. Včera jsem si totiž špatně stáhla výsledky z GC-FID a potřebovala jsem si skočit do laboratoře k počítači, abych získala potřebná data. Nechtělo se mi kvůli té chvíli do džín, když jsem se ani nechystala pracovat s chemikáliemi, a tak jsem přes sebe jen hodila plášť, aby se neřeklo. Jenže jsem cestou po schodech potkala toho kolegu a ten mi pěkně vyčinil. Vysvětlila jsem mu, že jdu do laboratoře jen na skok pro výsledky. Vůbec se mu to nelíbilo a nakonec jsem mu ještě musela slíbit, že to je naposledy. Aby se z té bezpečnosti na pracovišti nezbláznili, pomyslela jsem si. Někdy je to opravdu až otravné. V laborce jsem se potkala se Jean-Philippem. Pracoval na nějakém roztoku. Omluvila jsem se, že jsem mu ještě neposlala report s výsledky. Podíval se se mnou společně na to, jak vychází GC-FID. Nové výsledky byly o něco lepší než ty předchozí, ale stejně se mu moc nezdály. Přemýšlel dokonce i tom, že styren, který jsem použila pro kontrolní měření, bude asi už starý a vyprchalý. Navrhl, že bych mohla zkusit nějaký jiný. Nechtěla jsem provokovat týpka z ochranky, a tak jsem se mu po chvilce omluvila, že nemám kalhoty a nemám tu správně co dělat (což samozřejmě moc dobře věděl). V kanceláři jsem se ještě chvíli trápila s grafy a popisky, abych mu co nejlíp vysvětlila své postupy a problémy, které jsem během nich musela řešit. Když jsem mu to konečně poslala, ulevilo se mi, že budu mít na chvíli pokoj. Teda opravdu jen na chvíli. Teď byla na řadě práce pro druhého školitele.
číst dál