Úterý 30. června 2015. Dneska jsem si hned po snídani uvařila rovnou i oběd do školy, abych se o sebe taky jednou postarala sama. Schválně nepíšu, abych ušetřila. Jednou jsem si to přepočítávala a když tu jsem takhle sama, tak je opravdu jedno, jestli si vařím, nebo obědvám ve škole. Snažím se to kombinovat. Protože když si ve škole dám třeba polévku za 2 dolary, tak se sice docela najím, ale pak mám docela brzo znova hlad. Za hlavní jídlo platím 5 - 7 dolarů podle toho, jestli si vezmu ještě polévku, dezert nebo pití. A když si chci uvařit nějaké maso, tak kousek kuřete vyjde na 4 - 5 dolarů a k tomu je třeba ještě nějaká příloha. Takže pokud nechci jíst vyloženě nezdravě (párky stojí tak 2 - 3 dolary, čínské polévky dolar a méně), tak je tak nějak jedno, jestli budu investovat čas a peníze do jednoho pořádného jídla denně, nebo jen peníze.. :-) A nehledě na to, že vařit si sama pro sebe je děsná nuda. Najedla jsem se doma, sbalila jsem si věci a vyrazila jsem do knihovny.
Koupila jsem si cestou svoje oblíbené kafe a zalezla jsem si do jednoho z boxů, abych měla co nejvíc klidu. Nějak jsem se do toho ale nemohla dostat. Hrozně se mi příčilo zase začít s něčím novým, a tak jsem se nakonec přistihla, jak poslouchám písničky od AC/DC a sleduju, kdo co přidal na facebook. Venku zase nebylo moc hezky a nejradši bych se viděla doma v posteli. Trochu jsem si svůj vztek z počasí ventilovala na facebooku, protože mi to už nepřijde normální - Češi mají vedra k padnutí a já tu pomalu vytáhnu zas kombinézu, ne? Zachránila mě až Bára, když mi zničehonic zavolala. Jsem s ní teď v kontaktu víc jak s Míšanem, kolikrát se směju tomu, že to je opravdu moje přítelkyně :-D Vyprávěla mi, co je nového ve Fortuně a chlubila se, co si koupila nového na sebe :-)
Když jsme skončily, sbalila jsem si věci a šla jsem na chvíli do kanceláře. Ani ne tak za lidma, ale protože jsem měla chuť na čokoládu :-D To je hrozný zlozvyk! Ještě že je tady celkem drahá, jinak bych byla víc kulatá než vysoká. Možná i proto mě stálo spoustu psychických sil se o ni rozdělit s ostatními, ale třeba mě mají teď o něco víc radši :-) Vytiskla jsem si nějaké články, na které jsem potřebovala víc času k nastudování, popovídala jsem si s Raminem a Heoliou a rozloučila jsem se s nimi.
Skočila jsem si na nákup. Pršelo a já jsem i přes deštník docela zmokla. Připadala jsem si jak zmoklá slepice, ale i tak se na mě jeden týpek, co vytíral podlahu takovým vozíkem, usmál pokaždé, co jsem prošla kolem něj (šla jsem do Metra a do Dollaramy). Bylo to milé. Úsměv nic nestojí, a přesto potěší a zahřeje :-) Poprvé jsem si zkusila i vybrat peníze z bankomatu z kanadského účtu, abych měla připravené na nájem. A fungovalo to bez problémů. První nájem, co mi zaplatí škola tady :-)
Doma jsem se umyla a dala jsem si péct lososa. Máme doma zvláštní ticho, jak jsou kluci pryč. Elodie se se mnou jen tak nebaví - je pořád zalezlá u sebe buď na počítači, nebo si čte knížku. Už víckrát mě napadlo se jí zeptat, jestli by se mnou nešla třeba ven, ale tak nějak jsem nikdy nenašla odvahu. A myslím si, že asi docela šetří, protože si posledně vařila květák s brokolicí a měla k tomu párky. Možná to taky někdy zkusím :-D Měla jsem ze své večeře radost. Zapálila jsem si svíčku a dívala jsem se na seriály. Přidal si mě na facebooku ten Tomáš. Po několika hodinách (abych nebyla za stíhačku) jsem mu i napsala, že jsem ráda, že jsem je potkala a že je ráda uvidím znova. Psala jsem si s Míšanem - zrovna se vracel z nějaké akce s kamarády. Nejdřív mu ujela tramvaj, tak mi namlouval docela legrační naštvané zprávy, že se na to může vykašlat, a že bude muset teď čekat půl hodiny na další. Zasmála jsem se s ním :-)
Než jsem šla spát, tak jsem si přepočítala výdaje a rozpočítala jsem si peníze na zbylé dva měsíce. Není to tak špatné, když mě teď podporují dvě školy. Tenhle měsíc jsem nebyla na žádném výletě, protože bych se nejraději podívala někam letecky, nebo do "zahraničí" do Ameriky, ale musím nejdřív počkat na vízum, na které čekám už přes měsíc. Snad ho co nejdřív dostanu. Ale i tak jsem si dopřála dva lístky na koncert - utratila jsem kolem 1500 dolarů. A celkově už 211 tisíc za pět a půl měsíce. To jen tak pro představu, kdyby to někoho zajímalo, jak nákladný tu je život :-)
2025 ©