Sobota 27. června 2015. Vyspávala jsem si krásně do jedné. Po delší době jsem se vyspala opravdu dorůžova - a to doslova - měla jsem krásně oteklý a pomačkaný obličej jako už dlouho ne :-D Připravila jsem si rovnou oběd. Dojedla jsem polévku, co jsem si navařila, a ohřála jsem si kuře. Zapnula jsem si počítač a svůj den jsem chtěla začít několika díly Přátel. Jenže se objevila na obrazovce hláška, že se snížila životnost mojí baterie, ať jsem opatrná při práci s počítačem. Tak nějak jsem to nepochopila.. Asi holt už taky stárne :-D Než se nastartoval, dala jsem si prát nějaké další věci (zamilovala jsem se do své nové "medvídkovské" aviváže) a připravila jsem si i kafe. První část dne jsem strávila doma sledováním seriálů, později přeřeků a nepovedených scének z nejrůznějších filmů. Hlavně u Yes Mana se Jimem Careym jsem se pobavila. A v originále zní docela podobně jako dabovaný. K večeru jsem poslouchala písničky a malovala jsem si. Snažila jsem se nakreslit Bruna Marse, ale nějak mi ujela ruka a udělala jsem z něj někoho úplně jiného :-D Ale aspoň jsem to zkusila :-P
Míšan byl o víkendu u kamaráda na chatě, tak se mi moc neozýval. Sbalila jsem se a namířila jsem si to zpátky na Place des Arts. Chtěla jsem si udělat hezký večer, i když to mělo znamenat, že budu sama. Než jsem vyšla z Complexu Desjardins (propojuje Place des Arts a metro), koupila jsem si ještě kafe a dezert. Za normálních okolností bych si koupila ten samý, co jsem už měla, a mám vyzkoušeno, že je dobrý, ale chtěla jsem zkusit něco nového - učím se krůček po krůčku zvykat si na změny a nebýt tak upjatá na věci, co patří mně, nebo už je znám. Dřív jsem nebyla pomalu schopná někomu ve škole půjčit svoje pastelky, protože jsem měla pocit, že na ně moc tlačí (Svóďa si ze mě kvůi tomu dělal nesčetněkrát legraci). A nechci skončit jako borec z filmu Lepší už to nebude :-D
Když jsem dojedla zákusek, který byl možná ještě lepší než ten, na který jsem si už zvykla, prošla jsem se chvíli kolem. Na hlavním pódiu hrála nějaká kapela, která docela připomínala the Coldplay. Vážně se mi to líbilo. A kousek vedle měli své představení nějací artisté - dva kluci a jedna slečna. Každý uměl něco trochu jiného a byla docela zábava je sledovat, protože si ze sebe vzájemně utahovali. Jeden klučina uměl jezdit na kole s jedním kolečkem a druhý byl asi hodně dobrý v gymnastice, protože zatímco ten týpek jezdil dokola, on si na něj vylezl a dělal na něm stojky a tak podobně. A slečna měla obří obruč, kterou roztočila a ladně tančila uvnitř. Nechápala jsem. Nakonec se ti dva spojili proti té slečně a vyhazovali ji různě do vzduchu a chytali ji.
Všechno to bylo super, ale zase jsem se cítila po delší době docela osaměle, protože jsem neměla nikoho, s kým bych to mohla sdílet. A hlavně mi přišlo, že dneska bylo kolem daleko víc starších lidí než těch mladších. Jazz holt asi mladé tolik netáhne. Ale všimla jsem si, že jsou tu poměrně rozšířená trička s Pink Floydy, anebo taková ta pruhovaná (znamení toho, že jsou z Francie??). Líbí se mi ale ta atmosféra všude kolem. Bylo relativně teplo, lidé se procházeli, nebo jen stáli a poslouchali, někteří tančili v párech. Stánky a obchody byly otevřené dýl, takže se dalo najíst i něco popít.. Nechala jsem se strhnout tou atmosférou a koupila jsem si super drahé pivo za 6 dolarů. Myslela jsem si, že je Heineken německý. Aspoň něco jsem se naučila, když už nic :-) Ale není tak moc hořký.
Když už se pomalu nachyloval konec festivalu (musí kvůli nočnímu klidu končit kolem půlnoci), prošla jsem se ještě na Guy, odkud mi jezdí noční bus, který jede na Cote des Neiges, odkud to mám ještě 15 minut pěšky. V buse jsem potkala dva kluky, co si povídali v jazyce, který jsem sice neznala, ale jeden z nich měl třičko s nápisem Praha - nejkrásnější město na světě. Úplně mě to uhranulo. Trvalo mi několik minut, než jsem se odhodlala, ale zeptala jsem se jich, odkud jsou, a jestli byli někdy v Praze. Docela mě zklamalo, když odpověděli, že ne, že to tričko byl dárek. Oba byli s Íránu. No jasně, byli snědí, to mě mohlo napadnout. Ale aspoň tu někdo běhá po městě s Prahou na hrudníku (a já to nejsem :-D).
Doma jsem se ještě trochu najedla, i když už bylo pozdě, a dala jsem si před spaním dlouhou vanu. Než jsem usnula, tak jsem si na mobilu pouštěla videa, která jsem si natočila. Hrozně se mi líbilo vystoupení jednoho mladíka se saxofonem. To je taaak příjemný hudební nástroj :-)
2025 ©