Čtvrtek 25. června 2015. Vstala jsem relativně brzo, protože jsem si před školou chtěla dojít na poštu. Pro jistotu jsem zkontrolovala maily, kdyby mě náhodou chtěl Sherif vidět dřív, ale nepředpokládala jsem, že k tomu dojde, jelikož jsme pořád ještě neměli hotové trubky. Vzala jsem si sukni a svoje indiánské tričko a vyrazila ven. Cítila jsem se tak nějak důležitě s tím cárem papíru, co jsem našla ve schránce, a který mě opravňoval k vyzvednutí dopisu. Dělníci nám už zase podkopávali chodník, ale jeden z nich se na mě hezky usmál a pozdravil mě, tak jsem měla hned lepší náladu. Na poště přede mnou bylo několik lidí. Když na mě konečně přišla řada, tak mě slečna za přepážkou upozornila, že se mám vrátit až po jedné hodině, že moje zásilka ještě není připravena. Škoda, byla jsem zvědavá, co mi přišlo. V obchodním centru je i Tim Hortons, tak jsem si tam rovnou skočila na snídani a kafe. Vůbec poprvé jsem se odvážila říct si o double double - ale jen s jednou dávkou cukru. Konečně ta káva chutnala, jak má :-)
Doma jsem si chvíli podtrhávala zápisky, co jsem měla vytištěné k rešerši a poslouchala jsem písničky. Pustila jsem si i pár dílů Přátel. Ozval se mi Petr a poslal mi nějaké fotky, co nafotil, když jsme tu společně byli. Nějaké jsem nahrála do fotogalerie. Hlavně na té jedné vypadám jako tučňák Pingu :-) Čekala jsem na mail buď od Sherifa, nebo od technika Cedrica, že už nám připravil trubky. V momentě, kdy už jsem se chystala napsat někomu z nich mail, mě předběhl Sherif. Chtěl po mně, abych tomu týpkovi zavolala a domluvila se s ním. Napsala jsem mu zatím mail a vrátila jsem se znovu na poštu. Byla jsem tak zvědavá, že jsem tomu nakonec dala přednost před trubkama :-D
A čekalo mě milé překvapení. Když jsem se elektronicky podepsala a ukázala jsem slečně svojí kreditku a občanku, tak byla zásilka moje. Hned za dveřmi jsem si ji otevřela a byl tam! Sice je úplně pidi, ale už mám lístek na koncert AC/DC :-) Doma jsem si ho hrdě vystavila.
Než jsem došla do kanceláře, tak jsem se cestou stavěla u Cedrica. Zdálo se mi to rozumnější než jít do kanceláře, zavolat mu a pak k němu znovu jít. Když jsem vešla do jeho pracovny, zrovna ohýbal nad plamenem jednu trubku. Podle tvaru jsem poznala, že pracuje na té naší. Domluvila jsem se s ním, že se pro všechny stavím po třetí hodině. To bude mít Sherif teda radost, že tak pozdě. Nechtěl mi dát ani jednu, která by mi stačila pro naše experimenty.
Stihla jsem se ještě naobědvat v bufetu, než zavřeli. Nešel mi internet v mobilu, a tak jsem si musela zapnout počítač, abych mohla napsat Sherifovi. V kanceláři jsem pokračovala na rešerši, když přišel Sepehr s Odile. Sepehr mě přivítal trochu ironicky, že mě dlouho neviděl (přitom byl on sám tři týdny v Itálii). Trošku mě rušilo, jak si spolu povídali. Konečně ale padla třetí hodina a já vyrazila pro trubky. Byly ještě teplé, když jsem je dostala v krabici. Ani po mně nechtěl peníze. Dobrý obchod :-D Sherif byl z té jeho práce nadšený, ale protože už bylo kolem půl čtvrté, rozhodl se, že mi ukáže postup až po naší schůzce. Dneska měla prezentovat Číňanka Ling. Zalezla jsem si ještě na chvíli do kanceláře a napsala jsem konečně mail Jamalovi, kde jsem se ho ptala na to, jestli by měl zájem mi dělat vedoucího, a popsala jsem mu svoji situaci.
Na chodbě jsem se před prezentací potkala se Soumayou a Mariam. Soumaya mě pozdravila tak nějak svým typickým způsobem - hned ve druhé větě mi řekla, že vypadám unaveně. Nevím, proč mi to říká pokaždé, když mě vidí :-) Přitom zrovna dneska jsem se cítila vážně docela dobře. Chvíli jsme si společně povídaly, ale pak jsme už musely na schůzku. Je totiž od tohoto týdne povinná - jak se poslední dobou pořád rušila, tak se Jamal naštval, a zavedl, že když bude někdo chybět, dostane pokutu 100$, a když to zruší ten, kdo má prezentovat, bude platit hned dvojnásobek. Docela dobrý způsob, který hned zafungoval - byla plná učebna :-D Taky jsme se tomu všichni zasmáli. Během prezentace koloval papír s docházkou, kam jsme se všichni vlastnoručně napsali a podepsali.
Ling měla svoji prezentaci moc hezky připravenou, ale moc jsem jí nerozuměla. Je to holt Číňanka a její přízvuk je pro mě moc náročný. A v kombinaci s jejím tématem o bateriiích to bylo všechno ještě daleko komplikovanější. Potom se rozjela vášnivá diskuze. Když jsme jí poděkovali potleskem podruhé, zkusil Sepehr nadhodit, jestli bychom nemohli příští schůzku zrušit, že bude určitě hezky. A docela vtipně poznamenal, že za dva měsíce už bude zas zima, tak ať si trochu užijeme sluníčka. Odile se to moc nelíbilo.
Po schůzce jsem šla nahoru do laboratoře za Sherifem. Nakonec se mu v pět odpoledne nechtělo mi už nic ukazovat. Po chvíli vešel i Phil. Řešili jsme společně tu novou kolonu a Phil se ptal Sherifa, jestli neví, jaký druh rozpouštědla použili jeho kolegové, když psali jeden článek. Byla jsem si jistá, že to byl methanol, ale nevěřili mi, a tak si to chtěli ověřit. A měla jsem pravdu :-) Domluvili jsme se, že se sejdeme v pátek ráno. Sherif mi všechno ukáže a pak budu moct pokračovat sama. No to jsem na to zvědavá, snad nic nevyhodím do povětří :-D
Ještě než jsem odešla ze školy, tak jsem si docela dlouho povídala s Míšanem. Když jsme se pak rozloučili, tak jsem si došla nejdřív domů odnést věci a pak jsem si skočila nakoupit. Měla jsem hrozný hlad. Poprvé jsem zkusila platit debitní kartou z kanadského účtu. A fungovalo to bez problémů :-) Doma jsem se pořádně nacpala grilovaným kuřetem a přitom jsem si volala s mamčou. Vlastně už během našeho hovoru mě napadlo si zkontrolovat stav kanadského účtu. A poprvé mi přišla kanadská výplata :-) Příjemný pocit :-)
Zbytek večera jsem poslouchala spíš písničky, malovala jsem si (zkoušela jsem profil Toma Hankse ze Zelené míle), četla jsem si, psala jsem si deník a vykoupala jsem se. Pořád jsme s Elodin doma samy. A pořád je hezky uklizeno :-D
2025 ©