Úterý 16. června 2015. Nechci si nějak stěžovat, ale už mě ta sbíječka po ránu vážně nebaví. Dneska začali už před devátou, což normálně není nijak zvlášť brzy, ale stejně.. Je to tak nepříjemný zvuk, že nejde zůstat poblíž. Dneska po ránu strašně lilo a bylo dusno zároveň. Pořádně jsem nevěděla, co si mám vzít na sebe. Byla jsem ale ráda za to, že jsem si nezapomněla přivézt deštník. Teď se mi skutečně hodil. Abych co nejvíc ochránila noťas, sbalila jsem si ho místo do velkého batohu, který se nevejde pod deštník, do kabelky. A vyrazila jsem na prazvláštní cestu do školy. U příjezdové cesty jsem ještě vyplázla jazyk na bagristu, který mohl za ten randál, ale hned jsem raději zkontrolovala, jestli mě mohl vidět, nebo ne. Každopádně jsem přidala do kroku :-) Celou cestu jsem si pak hrála s tím, jak nejlíp nakloněný má být deštník, abych zůstala co nejsušší, nekapalo mi na kabelku a zároveň, abych co nejmíň překážela ostatním kolemjdoucím. Voda z deštníku nekapala, ale přímo tekla, takže jsem nakonec sice zachránila kabelku, ale měla jsem úplně promáčený rukáv, boty a džíny. Krásný start do nového dne :-) Před vchodem do metra jsem si ale všimla rozkvetlých planých růží. Líbily se mi v tom kontrastu zeleně kolem nich. Nevím, jestli jste někdo někdy četl knížku Sára, příběh první (až třetí), ale rozhodla jsem se, že budu hrát oceňovací hru (ve zkratce to znamená, že si člověk má vážit všech drobností, i těch špatných, a snažit se najít na všem to hezké) - občas je to skoro nemožné.
číst dál