Pondělí 22. června 2015. Měla jsem zase zvláštní sny a vzbudila jsem se už kolem sedmé s divným pocitem od žaludku. A když jsem si přečetla, co mi psala Terka o novinkách ze školy, tak mi bylo ještě hůř. Některé lidi prostě asi nikdy nepochopím. Snad se to ale zlepší, než se vrátím (moc tomu ale nevěřím). Tak nějak střídavě jsem si psala s Míšanem, Terkou a Bárou a přitom jsem si zkoušela procházet prezentaci. Zpanikařila jsem, že tomu vlastně pořádně nerozumím. To jsem zjistila brzo :-D Pak mě napadlo, že by možná bylo dobré si vytisknout, co jsem zatím sepsala. A když si nebudu jistá, prostě si to v těch papírech najdu. Každopádně jsem se chystala spíš na to, že budu předstírat, že tomu rozumím, a na otázky budu odpovídat otázkami :-D Venku nebylo nijak zvlášť hezky - nemám ráda, když je zataženo, ale dusno a horko zároveň. Už aby mi přišla krabice s mými poklady :-) Mám tu jen jednu sukni, která je ještě ke všemu zimní. Ve škole jsem si koupila kafe a v kanceláři jsem se po delší době potkala s Raminem. Byl docela překvapený z toho, že mě zase vidí. Prý se po mně pár lidí během těch dvou týdnů, co jsem tu nebyla, shánělo, a prý tipovali, že jsem asi nedostala vízum a musela jsem odletět zpátky do Čech. Ale že jsem se mohla přijít aspoň rozloučit. Vážně vtipné :-D A pak mi řekl, že mě docela postrádali, že si na mě tak nějak "zvykli" :-) Bylo to rozhodně moc milé, ale trošku mě tlačil čas, takže jen, co jsem dotiskla poslední stránku, raději jsem zmizela směrem ke knihovně, kde jsem měla i prezentovat. Protože když má Ramin povídací, tak je horší jak ženská :-)
Posadila jsem se ke stolu a zkusila jsem si podtrhávat to nejdůležitější (jaká je šance stihnout projít 40 stran za 15 minut?). Pak jsem si všimla, že už i Sherif přišel a posadil se kousek ode mě. Asi vážně bude napůl slepý, jak sám říká, protože mě neviděl. Pozdravili jsme se a já jsem došla pro klíče. Pojali jsme to oba tak nějak přátelsky a během zapínání našich počítačů a projektoru jsme si povídali, jaký jsme měli víkend, kdo co dělal a tak. Pak jsem měla začít s prezentací. Vůbec mi po ránu nešlo mluvit anglicky. Dost jsem se zadrhávala, některý slovíčka mi vůbec nenaskakovaly, a tak jsem měla docela kliku, že většinu času mluvil naštěstí on. Diskutovali jsme o tom, že já jsem si našla sice správnou cestu, jak vyrobit ta lepidla, ale moje hlavní myšlenka směřovala vždycky k tomu, že jsem se snažila extrahovat fenol z našeho oleje a ten pak nahradit v tom lepidle. Ale to se mu nelíbilo, protože to je jednak zbytečně finančně náročný postup, a jednak výtěžek fenolu, co získáme, je opravdu nízký. Představoval si prý spíš, že bych mohla najít nějakou metodu, která využívá celý olej, co vyprodukujeme. Mluvili jsme o tom asi hodinu. Ukazoval mi nějaké svoje výsledky, co získal, a pak začal s tím, že v červenci musí odletět na operaci zpátky do Egypta, že má problémy se zády. Byl by prý rád, kdybych začala co nejdřív pracovat v laboratoři (během týdne bych prý mohla získat přibližně 3 l oleje, které pak mám analyzovat) a zbytek času, co tu zatím budu, prý budeme ob den skypovat, jak to vypadá. A že to je odteď můj projekt. Suuuper :-D Hlavně se budeme teď docela přetahovat se Soumayou a Mariam o laboratoř a mikrovlnku, protože mám používat tu jejich. Vyprávěl mi i o tom, že co drží Ramadán, tak se cítí daleko produktivnější. A že ho muslimové drží proto, že chtějí soucítit s chudými lidmi. A na konci měcíce prý darují nějaké peníze/jídlo chudým lidem ve svém okolí (začínají u rodiny, u sousedů..). A měly by to být snad 2% z jejich ročního platu (nebo 2,5 - už nevím).
Když jsme skončili, tak mi ještě ukázal, kde ve skladu najdu lignin, který budu potřebovat, a poslal mě objednat skleněné baňky a trubky. Baňky jsem se snažila objednat v jedné kanceláři u nás na patře u technika, ale ten mě poslal zpátky s tím, že mu jen rozměry nestačí, ať si Sherifovi řeknu ještě o název firmy a katalogové číslo. Ten se divil, co to po něm chci a řekl, že to objedná sám, ať vyřídím ty trubky. Už jednou jsem za tím týpkem šla, když je potřebovala Soumaya, ale nečekala jsem, že budu mít takový problém ho najít znovu. Věděla jsem, že je ve vedlejší budově v sedmém patře, že s námi spolupracuje a že tvaruje skleněné trubky. Víc informací jsem neměla. Nejdřív jsem si prošla celé sedmé patro. Dvakrát jsem zabloudila někam do úplně jiné budovy, než jsem chtěla (jsou propojené chodbami). Pak jsem to vzdala a šla jsem se zeptat na recepci. Seděl tam moc sympatický klučina přibližně mýho věku, který na mě vytřeštil oči, když jsem mu popsala, koho sháním. Sama jsem si připadala trochu hloupě, že nevím ani jméno. Chvíli se mi snažil pomoct, ale pak jsme to oba vzdali s tím, že mu stejně teď začíná pauza na oběd (a vlastně všem v budově).
Vrátila jsem se zpět do hlavní budovy, posadila jsem se do haly a zapnula jsem si počítač. Nejdřív jsem napsala na whatsappu zprávu Soumaye, jestli by mi neporadila jméno toho chlapa. Pak jsem byla v takové náladě, že jsem zkontaktovala prof. Vlčka, jestli by mi nemohl poradit, co mám dělat dál s mou stáží a přechodem na dvojí studium. A zkusila jsem hospodářku ve škole, protože mi zatím nepřišlo žádné stipendium, na kterém jsme se domluvili. Spíš jen tak, protože nemám ráda pocit, že nevím, kdy mám očekávat nějaké peníze. A hlavně se pak docela blbě rozpočítává zbytek. Všimla jsem si, že si Soumaya moji zprávu přečetla, ale neodpověděla mi..? Docela mě to namíchlo, a protože jsem si byla jistá, že je s Mariam v laborce, šla jsem za ní. Povídaly si spolu jakoby nic na chodbě. Zeptala jsem se jí tedy znovu, ale už osobně. Vnutila mi jeho telefonní číslo, ať mu nejdřív zavolám, jestli je u sebe. Používají různé linky, takže jsem se nejdřív dovolala na cenrálu univerzity a měla jsem zadat zkratku přímo na osobu, se kterou jsem chtěla mluvit. Ale nejdřív jsem se potřebovala dostat přes část, kdy jsem si měla zvolit angličtinu, nebo francouzštinu. Já tomu záznamníku vůbec nerozuměla! Musela jsem to číslo vytočit třikrát, než mi došlo, že mám zvolit 911. Až pak jsem měla zadat další 4 čísla. Docela jsem se opotila :-) Tan chlapík naštěstí byl u sebe.
Vrátila jsem se zpátky skrz recepci, kde na mě už ten recepční mával s papírem, že pár sekund na to, co jsem odešla, našel jméno a místnost toho, koho jsem hledala :-) Když jsem ho konečně objevila, tak jsem se mu snažila co nejlíp popsat, co potřebujeme. Bylo mi to trochu nepříjemné, ale nakonec jsem snad na nic nezapomněla. Zkusila jsem ho ještě trochu popohnat, ale je mi jasné, že s tím za ním chodí každý. Slíbil, že se pokusí aspoň první trubku připravit do zítra do odpoledne, ale že toho má teď hodně.
Napsala jsem tu informaci Sherifovi s tím, že budu zbytek dne pracovat na pokračování o těch metodách. A pokusím se najít něco užitečnějšího. Když už jsem byla v tom zařizování, zkontrolovala jsem u výdeje pošty, jestli mi náhodou nepřišel balíček. Čekám totiž hned dva. Docela mě pobavil pošťák: "A od jaké firmy očekáváte svoji zásilku?" "Od mamči???" :-)
Doma jsem se svalila na postel. Byl to pro mě psychicky dost náročný den a byla jsem fakt dost unavená. Večer jsem ještě měla jít na večeři se Suhailem k němu domů. Pozval prý ještě nějaký další manželský pár a chtěl s námi dodatečně oslavit svoje narozeniny. Ale tím, že mi napsal až někdy po deváté a ještě s tím, že to ten pár nakonec odřekl, tak jsem se trochu pousmála nad tím, že "tak určitěěěěě". A nešla jsem nakonec nikam s tím, že už je na mě pozdě. Zbytek dne jsem zůstala tedy doma. Hledala jsem nějaké metody, co chtěl Sherif, až jsem u toho usnula. Vyčerpávající den :-)
2025 ©