128. už je to tady, bydlím s pavoukem

Napsal lescherka (») 25. 5. 2015, přečteno: 267×

Pondělí 25. května 2015. Dneska mi hned po ránu přišla zpráva od Soumayi, že má kašel, a nemůže přijít do školy. Docela se mi to hodilo, protože jsem toho pro Sherifa zatím moc nevykoumala. Po dlouhé době jsem tedy měla strávit celý den v kanceláři. U metra mě zastavil zase ten týpek, co rozdává noviny. Mluvil na mě suverénně francouzsky, tak jsem mu pomalu anglicky vysvětlila, že se sice učím, ale na konverzaci to ještě není (za víkend jsem se naučila nějaká sprostá slovíčka, která jsem si zatím chtěla nechat pro sebe).

V kanceláři bylo při pondělku docela plno. Měla jsem docela štěstí, že se Odile bavila s jedním klukem o naší sekretářce - prý má novou kolegyni, protože to nestíhala. A tak se k ní chodí přes druhé dveře. A já si myslela, že v pátek nepracovala. No nevadí. Vzala jsem si všechny svoje papíry a šla jsem za ní. Dívala se trochu divně na to, že jsem si vybrala jiný typ pracovního víza, než jen prodloužení toho stávajícího. Chtěla se dovolat Nathalii z oddělení pro zahraniční styky, aby si to ověřila, ale ta nebyla k zastižení. Domluvily jsme se, že mi dá vědět během dne. Ale aspoň mi téměř okamžitě zařídila prodloužení přístupu k internetu, což se mi vážně hodilo. A zkusila jsem jen tak nadhodit, zda by mi nemohli aspoň částečně proplatit žádost o nové vízum. Nechala si doklady u sebe s tím, že se musí nejdřív domluvit s prof. Chaoukim.

V kanceláři jsem zkoušela zase pracovat na těch olejích, ale dneska jsem se skoro vůbec nesoustředila. To je těžké, když jsem si střídavě psala s Terkou, Bárou, Mončou, Adri, Míšanem a s Luckou :-D Poslední zmíněná mi škodolibě poslala několik fotek pavouků "z vlastní zahrádky". A chtěla po mně, abych jí vyfotila nějakého kanadského. Tak určitěěě.

Chtěla jsem si najít nějakou poklidnou hudbu, aby mi to šlo pěkně od ruky, a narazila jsem na soundtrack k filmu Počátek. Viděla jsem i pár ukázek a na základě několika doporučení jsem si ten film stáhla.

Během dne přišel do kanceláře i Ramin. Jak si ostříhal vlasy, tak vypadá jako jiný člověk, a já si na tu jeho změnu pořád nemůžu zvyknout. Předtím vypadal trošku jako kombinace mezi Einsteinem a nějakým jiným šíleným vědcem, ale teď vypadá vážně seriózně. A sama to o sobě vím, že na něj vždycky prvních několik vteřin zírám. Dneska to už nevydržel a okomentoval to. Jestli bych s tím nemohla přestat. Super, když to říká kluk holce :-D Ale on to myslel spíš z legrace - jako vždycky všechno.

Seznámila jsem se na chodbě s jedním stážistou, který si mě pamatoval z mojí prezentace. Ptal se mě, jaké tu byly moje začátky, jestli jsem taky musela hodně číst a psát nějakou "review", než jsem konečně začala pracovat v laborce. Já jsem vlastně napsala už dvě a teď pracuju na třetí.. Ale mezitím jsem dva měsíce celkem něco měřila. Je tu nový a vypadal docela zoufale. Na jednu stranu jsem ráda, že nejsem jediná, kdo byl ze začátku docela vyděšený.

Nakonec mě ještě Valerie poprosila o adresu a datum narození, aby mi mohla připravit tu finanční pomoc. Ale ještě prý s podpisem musím počkat na vyjádření Jamala. Tak super, aspoň se to nějak rozhýbalo.

Dneska jsem si ve škole chvíli volala s Míšanem. Vyprávěl mi, jak se měl o víkendu a jak s klukama slavili. Pak jsem si sbalila věci a šla jsem domů. Uvařila jsem si vepřové medailonky se žampiony, smetanou a rýží. Docela se mi to povedlo a zbylo mi i na zítřek na oběd. I když se mi do toho nechtělo, nakonec jsem si sedla k počítači s tím, že si pustím ten film. Byla jsem varována, že se na něj musí člověk podívat víckrát, aby ho správně pochopil. Chtěla jsem u něj dopsat dopis Mártymu. Musela jsem střídavě přerušovat oboje, až nakonec vyhrál film. Jako není vůbec špatný, musím říct. A konec jsem asi pochopila správně :-P

Jo, a jsem strašně moc nadšená, že mám ode dneška nového spolubydlícího. Z černé tečky v rohu místnosti se vyklubal pavouk, který je velký jak desetikoruna. Zatím se drží u stropu, ale už jsme si vyjasnili, že pokud se přes noc pohne z místa, jde z domu (bohužel ho budu muset nějakým způsobem zabít, protože ho v ruce vynášet fakt nebudu). Tak mu/mně/nám držte palce. A jmenuje se Steven.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedenáct a jedna