Čtvrtek 23. července 2015. Dneska jsem se donutila od rána pracovat v knihovně na článku pro Sajada (nový vedoucí, kterého mi kromě Jean-Philippa navrhl Sherif). Usadila jsem se v části, která byla vyhrazená pro studenty, kteří chtějí pracovat v naprostém klidu v takových vzájemně uzavřených boxech. Docela mě to i bavilo. Přinesla jsem si z bufetu ovocný džus a kafe a i když venku zase pršelo, šla mi práce docela od ruky. Našla jsem nějaké zajímavé články, které se mi hodily. Dokonce jsem zjistila, že termogravimetrie se dá propojit vedle DSC ještě se spoustou jiných metod. Pak jsem si ze zvědavosti pročetla maily. Napsal mi Jean-Philippe. Vedle poděkování za report mě ještě upozornil na to, že přivezl další dva nové oleje k podrobné analýze. Z téhle informace jsem moc nadšená nebyla. Trochu se mě zmocnila panika, že prostě nic nestíhám. I když to v mailu ani nijak nenaznačil, měla jsem pocit, že musím všeho nechat a jít pokračovat na těch olejích. Musela jsem se už ozvat, že toho je na mě už moc.
Chvíli mi trvalo, než jsem sepsala odpověď, ve které jsem se zmínila, že mám teď pracovat pro dva školitele naráz a že toho teď začínám mít opravdu docela hodně. Požádala jsem ho, jestli by se nemohl zeptat Sherifa, zda by mě nemohl uvolnit z jeho projektu, abych tak měla víc času na analýzu olejů pro něj a Phila. Naspal mi ve stejný okamžik nový email, jestli bych mu nemohla půjčit klíče od jedné laboratoře, kam neměl přístup. Sbalila jsem si věci a i když se mi s ním dneska moc nechtělo mluvit, šla jsem za ním do jeho kanceláře.
Povídali jsme si o tom, co jsem mu napsala, a upřímně odpověděl, že s tím nemůže nic dělat, jelikož není můj nadřízený, ani Sherifa. Docela mě to překvapilo, protože jsem si byla jistá, že tím, že je vědecký pracovník a Sherif "jen" postdok, má větší pravomoc vstupovat do jeho rozhodnutí. Ale domluvili jsme se aspoň na tom, že pro něj budu pracovat od pondělí do středy a zbytek týdne pro Sajada. S tím, že pokud bude mít něco vyloženě urgentního, že mi o tom dá předem vědět. Ještě mi doporučil, ať se nevzdávám žádného z projektů, že se určitě někdy najdou dny, kdy budu unavená z práce v laborce a budu si chtít "odpočinout" prací v kanceláři a naopak. S tím souhlasím a mohlo by to fungovat. Předala jsem mu klíček, co chtěl - našli jsme pro něj vhodné místo v laborce, o kterém jsme věděli jen my dva, a rozloučili jsme se s přáním hezkého víkendu.
Pokračovala jsem pak ještě nějakou tu chvíli v knihovně. Prošla jsem se i mezi regály a objevila jsem nepřebernou spoustu knih o cementu, betonu, keramice a dalších stavebních materiálech - všechno v angličtině. Až budu mít víc času sama na sebe, všechny ty knížky si projdu, abych objevila nějakou inspiraci pro vlastní téma. A než jsem odešla na schůzku skupiny, koupila jsem si v bufetu ještě oběd, abych nemusela večer vařit.
Na schůzku jsem raději přišla s desetiminutovým předstihem. Ale náš leader tam tentokrát nebyl. Možná lepší pro všechny :-D Posadila jsem se vedle nováčka Christine. Vyptávala jsem se jí, kdo je, s kým a na čem pracuje. Docela sympatická slečna a jediná blondýna široko daleko :-) Dnešní prezentaci měl jeden klučina z Číny. Trochu jsem měla problémy mu rozumět, ale nakonec pro mě jeho přednáška byla zatím jedna z nejzajímavějších. Pracoval na nějakém novém materiálu a pro svoje experimenty si volil 4 různé parametry. Jejich rozmezí stanovil nejprve nahrubo experimentálně, ale počet opakování experimentů spočítal pomocí jedné metody, kterou jsem bohužel zapomněla. Stanovil si vždycky tři hladiny výsledků a ty pak kombinoval mezi sebou. Na konci jeho prezentace byla pak dlouhá diskuze. Bohužel skoro na všechno odpovídal, že je to tajné..
Zůstala jsem spolu s Majidem a dalšími dvěma studenty v místnosti a rozebírali jsme, jak to je s abstraktem, když ho člověk jednou pošle do redakce časopisu, jestli ho může pak ještě měnit, nebo ne. Pak nám ještě poradil, ať se snažíme vytvářet co nejkvalitnější obrázky a grafy, abychom do svých článků ze sebe vydali opravdu maximum. Docela zajímavý proslov. Pak jsem ještě šla s Majidem do jeho kanceláře mu ukázat video s Jobsovým proslovem. Povídali jsme si totiž cestou o tom, že bude letos v létě končit své studium a neví, kam se má pořádně vydat po něm. Nakonec jsme si povídali o tzv. "Butterfly effect", kde se uvažuje nad tím, že dokonce něco tak malého jako je třepetání motýlích křídel může v konečném důsledku vyvolat tajfun na druhé straně světa. Tahle myšlenka se dá přenést i na lidské osudy tím, že stačí jen maličký detail, nějaká skoro až nesmyslná událost, která v důsledku změní budoucnost/osud hned několika lidí. Ale nebavili jsme se jen o vážných věcech. Majid a Richard (jeho quebecký kolega z kanceláře, co se k nám mezitím přidal) se mě vyptávali, odkud jsem, a dělali si ze mě legraci, že je zajímavé, že v takové vesnici máme dokonce i elektřinu a autobusové zastávky (ukazovala jsem jim Železnou Rudu na mapě). A zjistila jsem díky nim, že je Montréal skoro přesně na úrovni hladiny moře. Nejnižší místo je něco jako 6 m nad mořem a nejvyšší snad 300 m.n.m. A bude určitě kousek od školy, protože jsme na kopci u parku Mont Royal a výš tu už nic jiného není. Kluci mi doporučovali místa, která jsem ještě nenavštívila a o kterých si byli jisti, že by mě mohla zajímat.
Ze školy jsme šli pak společně. Majid se chtěl jít ještě někam projít, protože jako záhadou zrovna nepršelo, ale my s Richardem jsme chtěli jít spíš domů - byli jsme oba hladoví. S ním jsem se rozloučila o kousek dál před stanicí metra. O Quebečanech vím, že se neloučí polibkem na tvář, tak jsem čekala, jaké gesto nabídne. Jako sportovec, co má rád fotbal a hokej mě ani moc nepřekvapil tím, že si se mnou chtěl plácnout (jako když skončí zápas ve sportu). Docela mě tím pobavil a oba jsme se tomu zasmáli.
O kousek dál na lavičce v parku jsem si snědla večeři. Nevydržela jsem čekat těch deset minut domů. Měla jsem docela štěstí, že ty lasagne s nasekanými osmaženými zelenými fazolkami byly docela dobré i za studena. Doma jsem už pak zbytek večera relaxovala. Byla jsem psychicky unavená z celého týdne a těšila jsem se, až bude konec. Chtěla jsem ještě chvíli pracovat, ale nakonec jsem si vzala knížku do vany a odpočívala jsem čtením.
2025 ©