Čtvrtek 30. července 2015. Ráno jsem docela proklínala budík, když mě v devět vyháněl z postele. Pracovala jsem nakonec snad do čtvrt na pět, takže jsem toho moc nenaspala. Výjimečně jsem si dopřála ranní sprchu, uvařila jsem si kafe a nasnídala jsem se při čtení toho, co jsem přes noc sepsala. Dodělávala jsem ještě jednu část s nevýhodami a limity termogravimetrie a pak jsem konečně vyrazila do školy. Ve schránce na mě čekalo milé překvapení - přišel mi pohled od mamči z dovolené (škoda, že napsala jen jednu větu :-D). Venku zase nebylo nijak zvlášť hezky. Plazila jsem se trochu jako chodící mrtví, a ještě rychlostí šneka. Nadávala jsem si, jak jsem mohla být tak hloupá a spát tak málo. Uklidňovala jsem se ale tím, že si půjdu po schůzce se Sajadem lehnout (jenže jsem si lhala, protože jsem mezitím zapomněla na to, že máme pravidelnou schůzku skupiny, kam jsem musela jít). V kanceláři jsem si ten text vytisknula a před dvanáctou jsem vyrazila hledat Sajadovu kancelář. Trochu jsem mezitím zabloudila, protože to jejich značení občas opravdu nedává žádný smysl (tedy aspoň mně ne). Měla jsem 5 minut zpoždění, když jsem konečně klepala na jeho dveře. Ale zdálo se, že nikde nikdo nebyl. On na mě zapomněl?! Vrátila jsem se k sobě do kanceláře a poslala jsem mu mail i s tím souborem. Odpověděl mi během chvíle, že musíme naši schůzku posunout na 3. odpoledne. Pěkně si mě vodí :-)
Jeden z kolegů z naší kanceláře se vrátil po měsíci z dovolené, a tak jsme si docela povídali. Nakonec se ale ukázalo, že neměl vůbec žádné volno pro sebe. Naopak celý ten měsíc strávil nad na svojí závěrečnou prací a článkem. Prý pracoval až 18 hodin denně. To si nedokážu představit. Pak jsem se převlékla do laboratorního a šla jsem využít svůj nečekaně nabytý čas k něčemu prospěšnému. Týpek s "I am so sorry" na zádech zase poslouchal nějakou operu a do toho roztáčel vodu ve svém transparentním reaktoru. Začínám ho podezírat z provozování černé magie. Zatím si totiž hraje jen s vodou, bůhví ale, co vymýšlí po večerech :-D
K naší smůle jsem zjistila, že Jean-Philippe přivezl úplně stejný vzorek. Takže jsem místo oleje filtrovala špinavou nasmrádlou vodu. Napsala jsem mu raději mail, co si o tom myslí - jestli mám dělat analýzy na té "vodě", nebo jestli si chce tenhle pokus rovnou odškrtnout jako neúspěšný.
Před třetí jsem se vrátila k sobě, abych se připravila na schůzku. Vůbec se mi za Sajadem nechtělo. Nějak k němu zatím nemůžu najít tu správnou cestu. Nechal mě zase čekat, čímž mi v tom nijak nepomohl. Mezitím jsem se přes sklo dívala do laboratoře, která byla naproti. Měli tam několik robotických ramen. Trošku to vypadalo, jako kdyby se tam pokoušeli poskládat nějakého robota :-) Pak konečně přišel. Pozval si mě k sobě do kanceláře a začali jsme rozebírat, co jsem mu poslala. Musím říct, že mě vůbec nešetřil a diskutoval se mnou každou jednotlivou větu, co jsem napsala. Pak mi vysvětlil, že se chystají tuhle část použít do velké rešerše o termogravimetrii, než budou usilovat o patent. Nevěděla jsem, že to je až tak vážné. Úplně to změnilo můj pohled na věc. Najednou se mi do toho chtělo o něco víc. Sice to bylo unavující a docela přísné setkání, ale nakonec jsem odcházela o něco chytřejší. Navíc mě donutil nahrát svůj dokument na Dropbox, abychom ho mohli sdílet a efektivněji na něm pracovat. Nevím, co je Dropbox, ale slíbila jsem, že to tam nahraju :-D
Pak jsme oba šli na schůzku skupiny. Už se mezi všemi cítím jako doma. Pomohla jsem Majidovi s přípravou občerstvení a pak jsem si povídala s Christine. Řešily jsme bouřku, co tu tento týden byla. Prý byl ten zasažený týpek na kole. To nebyl zrovna nejchytřejší nápad. Dneska prezentovala žena/přítelkyně Mohammada, který teďka vede všechny naše prezentace. A jako správná muslimka měla zakrytou hlavu šátkem. Jenže si ho nějak špatně uvázala a pořád jí sjížděl z hlavy. Nemohla jsem se soustředit na nic jiného než na její vlasy. A když jí spadl úplně, přistihla jsem se, že jsem odvrátila hlavu. Jsem z nich už normálně postižená :-D Ale vážně mi bylo nepříjemně se jí dívat na vlas, protože jsem věděla, že se to nemá.
Po prezentaci jsme měli opět diskuzi. Nejvíc mě zaujalo to, když se kluci dohadovali o tom, jaký je rozdíl mezi membránou a filtrem. Výsledek neznámý. Mohammad nás pak začal popostrkávat, ať se ptáme i my ostatní, a ne jen ti samí dokola. Měla jsem sto chutí mu říct, že bych se nejradši zeptala jeho ženy, proč si neuvázala pořádně šátek, ale raději jsem mlčela. Od příště musíme klást otázky všichni. Začínám se vracet na základní školu, protože tohle je normální teror :-D Ještě jsem se chvíli bavila s Majidem. Poradil mi jeden program, ve kterém se dají dělat suprové grafy a prý je jednoduchý na ovládání. Vyzkouším ho :-)
Večer jsem si doma po delší době zavolala s Bárou a pak jsem ještě chvíli pracovala na rešerši. Slíbila jsem Sajadovi, že to do zítra předělám a sejdeme se znovu. To jsou teda prázdniny tohlencto :-D
2025 ©