Pondělí 27. července 2015. V noci jsem po vypití Redbullu nečekaně nemohla usnout, a tak jsem si v jeden moment připadala jako postavičky z animovaných filmů, kterým zářivě svítí oči, když je tma. Nejvíc mě podpořila samozřejmě Bára, která tou dobou už vstávala do práce. Na moji odpověď, že ještě nespím, protože jsem KRÁVA vypila energeťák, mi drze odpověděla, že to teda jsem :-) Ještě ke všemu jsem dostala v noci hlad, a tak jsem si připravila svačinku "šampiónů" - do hrnečku jsem si naházela párek, slaninu a navrch jsem připadala nastrouhaný sýr. Vše jsem pak zapekla v mikrovlnce. Hned po tom jsem se ale donutila slíbit si, že pokud budu zase ponocovat, nebudu už nic jíst. Není to zdravé a aspoň mě to donutí jít spát dřív :-) Kupodivu jsem ale po takové zvláštní noci vstala před devátou. Když jsem se upravovala jako každé ráno u zrcadla, vůbec poprvé jsem se zamyslela nad zvukem, který každý den během dne slýchám všude kolem. Byla jsem přesvědčená, že to je nějaká pila a že si soused hraje s dřevem. Nakonec mi došlo, že to určitě budou cikády. Vzpomněla jsem si na Škopkovou, protože tyhle opravdu řvou jako krávy :-D
U metra jsem se zastavila s dealerem novin, který se mě ptal na počasí a léto tady. Podle toho, co mi vyprávěl, vypadal, že si tohle léto nesmírně užívá a že patří k těm lepším. Byl z mé reakce docela zklamaný, protože jsem mu odpověděla, že pro mě letní počasí vypadá trochu jinak - je daleko víc slunečné a hlavně nedýchám vodu, protože naše léta jsou přece jen o něco sušší. Když na mě začal zkoušet nějaké francouzské fráze, vzala jsem si svoje noviny a s přáním pěkného dne jsem mu zdrhnula. Hned na titulní straně se psalo o Drogbovi. Chystá se hrát za montréalský Impact. Třeba konečně začnou občas i něco vyhrávat :-)
Ještě než jsem začala s prací v laboratoři, tak jsem poprosila naši vrchní techničku Martine o nové skleněné lahve a aceton - na tu obří láhev jsem pak napsala svoje jméno a výhružku, aby se nikdo neopovážil na tu láhev ani podívat, že je moje :-) Doufám teda, že mi do ní po tomhle nikdo nenaplive :-D Pak jsem začala s odstřeďováním oleje. Ve vedlejší laboratoři zase pracoval klučina s nápisem "I am so sorry" na zádech. Pokaždé, když ten nápis vidím, se nad tím pousměju, což je docela kontrast s tím, co pak vidím, když se otočí - je hrozně moc seriózní a vážný. Občas pochybuju nad tím, že ví, co má na zádech :-)
Snažila jsem se udělat co nejvíc práce a využít svůj čas co nejefektivněji, abych do středy měla hotové oba oleje se vším všudy. Dokonce jsem napsala zprávu i Soumaye, jestli by mi nemohla ukázat, jak se stanovuje kyselost na těch olejích. Ale neodpověděla mi. Dokonce ani Sajad ne. Zato jsem byla přes den docela v kontaktu s pár lidma na facebooku, i jsem se dneska zasmála :-)
Měla jsem v plánu jít na oběd do menzy. V kanceláři jsem se chtěla převlíknout z džín do sukně, a tak nějak jsem doufala, že během té minuty, co mi to zabere, nikdo neotevře dveře, aby mě načapal polonahou. Samozřejmě zákon schválnosti funguje dokonale, takže jen co jsem měla kalhoty u kolen, vešla Marjan. Strašně se mi omlouvala a já se cítila trapně, že se takhle vystavuju v kanceláři. Můžu být ale ráda, že nevešel nějaký profesor.
Sedla jsem si s obědem ven, protože na chvíli vykouklo sluníčko. Jen co jsem se zakousla do prvního sousta, mi začaly lítat všechny věci kolem. Přišla jsem tak o půlku zeleninového salátu, který se kvůli tomu vichru válel teď na zemi. To mám za trest, že jsem rozmazlená a nechci jíst vevnitř s ostatníma :-D
Nakonec mi přece jen Sajad napsal mail, že by se se mnou rád ve čtvrtek sešel v jeho kanceláři. Byl to docela normální mail, kdyby nepřidal Sherifa do kopie. Tohle nemám ráda. Ale zase chápu, že Sherif chce znát podrobnosti, když je teď v Egyptě. Ale Soumaya mi neodpověděla. Začala jsem se tedy shánět pro Philovo stážistovi Joshuovi, se kterým se občas špičkuju. Až zjistí, že ho potřebuju, bude z toho pocitu vítězství mít druhé Vánoce, je mi to jasné.
V laborce jsem k večeru objevila jednoho mega pavouka, který byl tak velký, že za sebou sotva vlekl nohy. "Tak na tebe jsem čekala celý den.", pomyslela jsem si a uklidňovala jsem se tím, že pokud se ke mně přiblíží na metr, poleju ho methanolem a zapálím ho. Jestli tím chytne celá laborka plná hořlavin, je mi úplně jedno :-D
Po škole jsem si ještě stihla nakoupit. Mezi regály s moukou mě pak zastavil jeden kluk, že by potřeboval poradit. Nejdřív mi byl vcelku sympatický, ale pak na mě začal zkoušet nějaké klučičí finty. Nakonec mě při mém nákupu pronásledoval až do samého konce. Dokonce mi i radil, ať si vezmu jiná vajíčka, než jsem si vybrala, protože ty, co si kupuje on, jsou lepší (?!). Venku jsem mu udělala trochu scénu, protože mi sebral moje tašky a chystal se si je naložit do svého auta, že mě rozhodně nenechá jít pěšky. To byla poslední kapka. Začala jsem se s ním o ně přetahovat, že si nikam rozhodně sedat nebudu a že bydlím jen přes ulici. Abych se ho zbavila, slíbila jsem mu na sebe kontakt. Pak jsem vzala do zaječích. Ještě tak tohle. Sednu si do auta kluka, co mi po pěti minutách známosti začne kecat do toho, co si mám a nemám kupovat. To zrovna. Pak mě ještě někde rozřeže za městem :-D Ještě byl tak drzý, že měl řeči na to, že je neslušnost odmítnout pomocnou ruku.
K večeři jsem si připravila rizoto. Už když jsem začala vařit, tak se zvedal vítr a během několika minut se spustil neskutečný slejvák. Najednou byla úplná tma. Během chvíle se přidaly i hromy a blesky. Tohle počasí se mi hrozně moc líbí, a tak jsem se šla podívat na verandu. Ale byl tak silný vítr, že jsem musela zpátky dovnitř, protože jsem byla hned mokrá. Raději jsem vypojila počítač ze zásuvky, abych o něj náhodou nepřišla - v jeden moment byla bouřka přímo nad námi. Vzpomněla jsem si na Nicholase, jak mi slíbil hezké počasí. A dokonce mi sám od sebe později napsal, že byl venku, když začalo pršet. Trochu jsem se mu vysmála, že si takhle teda letní počasí nepředstavuju.. :-) No snad bude líp jako! :-)
2025 ©