Čtvrtek 20. srpna 2015. Vstávala jsem před osmou, abych se dostala do školy včas. Měla jsem mít schůzku s Philem, ale ten mi nakonec dal košem s tím, že se musí připravovat na schůzku skupiny. Kdybych kvůli němu nevstávala tak brzo, tak by mi to bylo asi i jedno, ale takhle jsem byla trošku rozmrzelá. Koupila jsem si aspoň snídani ve škole a vypila jsem si v klidu svoje kafe. Pokračovala jsem na GC-FID měření a během pauz jsem pracovala na reportu pro Sajada. Měla jsem s ním mít schůzku po schůzce skupiny a moc jsem toho pro něj zatím neměla. Nechtěla jsem ho hned naštvat, a tak jsem se snažila napsat co nejvíc věcí za co nejkratší dobu (což přesně nesnáší, když dělám - má práce pak není tak kvalitní :-D). Kolem oběda jsem měla všechna měření. Stáhla jsem výsledky a sesumírovala jsem je do tabulky. Všechno vycházelo kupodivu vážně docela dobře. Měla jsem z toho takovou radost, že jsem napsala sdílený mail jak Philovi, tak JP, kde jsem vychválila Philovu novou metodu, že poskytuje daleko lepší výsledky. Hned jak jsem ten mail poslala, tak mi přišel jiný - od Julie a Nathalie. Vyzvaly mě k tomu, abych jim pomohla s brožurou pro potenciální studenty a stážisty. Poprosily mě o krátký report z mé stáže a mojí fotku z Montréalu, nebo ze školy. S tím, že deadline je v pátek ráno. Samozřejmě že jsem chtěla být součástí něčeho takového (bude to k dispozici nejen v tištěné formě, ale i na webových stránkách), a tak jsem si slíbila, že si na to večer sednu a něco sepíšu.
Po obědě jsem se musela přestěhovat do knihovny, protože mi dneska všichni v kanceláři pili krev. Odile se připravovala na svoji zítřejší obhajobu a diskutovala jednotlivé slidy s Raminem a Jaber si za mnou pouštěl nahlas íránské lidovky. V tom se prostě nedalo pracovat. V knihovně jsem konečně našla potřebný klid. Sice jsem nakonec nenapsala ani celou jednu stránku, ale říkala jsem si, že jsem se aspoň snažila. A že i když bude Sajad protivný, tak prostě mám nárok taky jednou nebýt perfektní (což si on o mně stejně nikdy myslet nebude :-D).
Málem jsem přišla pozdě na schůzku skupiny. Dneska měl svojí prezentaci Phil. Byla jsem na něj opravdu moc zvědavá a docela jsem se na to těšila. Začal docela vtipně tím, že nám ukázal fotku naší nové ledničky a burcoval nás, abychom se seznámili s naším novým kamarádem :-) Jeho téma bylo opravdu zajímavé, vesměs mluvil o tom, na čem společně pracujeme, tak jsem konečně viděla některé souvislosti, které mi do té doby unikaly. Po několika minutách přišel Bahman se spoustou sladkostí. Narodil se mu totiž v týdnu syn a slíbil, že nám něco donese z té jeho slávy. Phil přestal prezentovat a dalších několik minut jsme se všichni jen cpali. Bylo to super! Bahman donesl i modré ubrousky s bílými puntíky, na které si Samira potom něco kreslila propiskou.
Pak Phil zase pokračoval s prezentací. Když skončil, tak jsme pokračovali dál v pěkně dlouhé diskuzi. Dokonce i já jsem se ptala, což překvapilo hlavně Mohammada, který mě k tomu hecoval už několikrát. Jeden můj dotaz asi nebyl zrovna intelignetní, ale prostě jsem nevěděla, co je "microvawe effect" - hrozně to probírali, jestli existuje, nebo ne. A z odpovědí si stejně nejsem jistá, jestli jsem to pochopila.. :-) Na konci nám Samira ukázala svůj ubrousek. Do bílých puntíků nakreslila naše obličeje a připsala k nim jména. Vesměs se trefila! Mezi námi jsou bručouni, veselé tváře, někteří jsou věčně zadumaní a skeptičtí. A víte, jak nakreslila mě?! Jako barbínu s obrovskýma řasama a našpulenými rty! Nevím, jestli to bylo ironicky, nebo jestli mě tak všichni opravdu vidí. Ale co, aspoň se snažím vypadat k světu :-D
Když všichni odešli, zůstala jsem si povídat s Majidem, Philem a ještě jednou holčinou. Ptala jsem se jich, jak se vlastně počítá kinetika reakcí z termogravimetrie. Že na tom mám pracovat, až se vrátím do Prahy, a nejsem si jistá, jestli jsem to dobře pochopila. Majid je asi nejchytřejší mladej člověk, kterýho jsem kdy potkala. Ví opravdu všechno, a dokonce mi to vysvětlil tak, že jsem tomu rozuměla.
Pak jsem pelášila na meeting se Sajadem. Už na mě u sebe čekal a divil se, že jdu tak pozdě. Noo, měla jsem hodinu zpoždění, čímž jsem si asi žádné bonusové body nepřipsala. Nakonec nebyl až tak zlý. Naopak. Srovnával mě s tím druhým studentem a řekl mi, že narozdíl od něj ví, že mě nemusí kontrolovat, že mi dává volnost, ale že chce odteď vidět nějakou práci. Vysvětlil mi, že kdykoliv mi pošle mail s otazníkem, tak mu musím odpovědět. A že pokud mám zájem a slíbím mu, že se tomu budu opravdu pravidelně věnovat, bude rád, když budu pracovat na tomhle projektu i po příletu domů. Že můžeme spolu skypovat a řešit některé věci takhle a když se mi nepodaří získat přístup k nějakému článku, pošle mi ho mailem, nebo ho uloží na dropbox. Paráda! Dokonce o mně řekl, že jsem inteligentní slečna, že by byl rád, kdybych převzala práci toho mladého Francouze, co také teď končí svoji stáž, a přepsala ji po svém. Nechtěla jsem věřit, že mluvím se Sajadem :-D
Doma jsem si pak ještě nad tím chvíli sedla a snažila jsem se sepsat text pro brožuru pro potenciální studenty. Dnešní den maximálně patřil škole - byla jsem tu deset hodin a další dvě hodiny jsem ještě pak pracovala z domova. Abych se aspoň trochu odreagovala, šla jsem si aspoň nakoupit a uvařila jsem si večeři. Achjo, nechce se mi nikam zrovna teď, když vidím, že se mi zase začíná docela dařit..
2025 ©