Neděle 16. srpna 2015. Dneska jsem od rána nemyslela na nic jiného než na tu "slávu", která se tu měla konat. Hledala jsem si na internetu přesnou trasu toho průvodu a hrozně jsem se těšila, až ty blázny uvidím. Mělo to být vyvrcholení celého týdenního srazu všech možných typů homosexuálů, transvestitů a dalších lidí, kteří demonstrovali pro lepší podmínky, nebo si prostě jen užívali pozornosti. Měla jsem hroznou radost, že se povedlo počasí. Bylo horko a svítilo sluníčko. Všude kolem byla spousta lidí s duhovými vlaječkami a pestrými oblečky. A ty jejich obličeje! Všichni vypadali strašně šťastně a bezstarostně. Moc se mi to líbilo. Viděla jsem spoustu kluků nalíčených jako slečny, oblečených do všech možných kreací. Některé byly přímo šílené, ale nikomu to nevadilo (jeden týpek se oblékl jako chobotnice a květina dohromady - viz fotogalerie). Nikdo na ně nezíral skrz prsty. Naopak na sebe všichni mávali a usmívali se. Nečekala jsem, že budou všichni tak tolerantní. V průvodu se vystřídali snad opravdu všichni. Strašně mě pobavila banda gayů, kteří se převékli za Avangers a další marvelovské postavy! To mě fakt dostalo. Někteří byli oblečení v přiléhavých topech a vyzývavě tančili. Líbila se mi skupinka kovbojů, kteří synchronizovaně tančili jako roztleskávačky na song Its raining men. To bylo opravdu boží. Byla to hrozná legrace. Smála jsem se celé dvě hodiny, co jsem je pozorovala. Spoustu z nich jsem obdivovala, že se nebojí jít "s kůží na trh" a takhle se veřejně ukazují a bojují za svá práva.
Když průvod skončil, sešla jsem se s Antoinem a Guilhemem. Už dlouho jsme se neviděli a musím říct, že mi chyběli. Sice jsem byla teď dost času ve škole s ostatními a pracuju často s Philem, ale tak nějak po škole jsem trávila dost času sama. Takže bylo rozhodně příjemné se s někým zas vidět mimo školu. Kluci navrhli jít někam na drink, když je tak krásně. Nakonec jsem si prosadila sangrii, o kterou jsme se podělili. Seděli jsme venku na terásce a vedle nás stříkala fontánka. A všude kolem samé stromy. Bylo to moc příjemné posezení. Antoine nám vyprávěl, jak se měl doma, že to pro něj bylo dost emotivní vidět zase svoji rodinu a všechny kamarády, které nechal ve Francii. A že neví, jestli chce dál chodit s Řekyní Christine, protože se ukázalo, že umí být dost zlomyslná a prostě se mu zprotivila. Guilhem se vrátil z výletu po Americe se svými rodiči, tak měl také o čem vyprávět. A já? Já jsem podělala žádost o vízum, tak mě nakonec politovali, že mě možná vážně vykážou ze země. Čekala jsem, že se mi budou vysmívat, že jsem tele, ale kupodivu se mnou docela soucítili, že ví, že to není legrace.
Guilhem pak musel zpátky za svými rodiči a Antoine mě pozval k sobě domů na večeři, že si uvaříme něco dobrého. Neváhala jsem ani minutu. Nejdřív jsme se stavěli v knihovně, protože si chtěl půjčit nějaké komiksy (asi ho vážně jeho vztah nebaví :-D). Škoda, že většina byla ve francouzštině - měli dokonce Snoopyho a Garfielda :-) Potom jsme se šli ještě projít do vesničky gayů, protože prošvihl průvod a chtěl aspoň vidět, co se děje tady. Prošli jsme se až k pódiu, kde někdo předcvičoval zumbu. Byla všude spousta lidí, takže jsem ho na chvíli ztratila. Když se ke mně zase přidal, prosil mě, ať ho nenechávám samotného, protože během té minuty ho zastavili dva gayové, že má moc hezký zadek :-D
Pak jsme se rozdělili s tím, že se sejdeme před metrem. Zase přijel na kole a já jsem nehodlala jít vedle něj celou cestu pěšky. Hlavně by mi to trvalo aspoň hodinu se k němu dostat. Když jsme se zase našli, šli jsme společně nakoupit. Chystal se připravit lehký salát, což jsem jedině uvítala. A jako dezert jsme vybrali nějaký polotovar, že si ho upečeme podle sebe. Všimla jsem si už víckrát, že Francouzi vyžadují po hlavním jídle něco sladkého jako slavnostní tečku.
U něj doma překvapivě nikdo nebyl. Což mě překvapilo, protože je u nich jindy jedna párty za druhou. Rozdělili jsme si činnosti a povídali jsme si. Vyprávěl mi, jak se před rokem přestěhoval do Montréalu hlavně kvůli jedné slečně, se kterou se pak chvíli na to rozešel. A že teď pořádně neví, co chce v budoucnu dělat. Pak přišla jeho spolubydlící Tiffany a přidala se k nám. Společně jsme pak upekli něco na způsob croisantů plněných jahodovým džemem a já jsem navrch nakreslila bílým cukrem smajlíky. Docela měly úspěch.
Pak dorazila i Antoineho přítelkyně Christina. Bylo mi trochu nepříjemně. Protože jak na ní nadával, tak se mi s ní nechtělo moc mluvit. Normálně jsem na straně spíš holek, ale v tomhle případě jsem stála za ním. Povídali jsme si střídavě anglicky, pak chvílemi přepnuli jen do francouzštiny. Antoine nám vyprávěl, jak si nakoupil nové oblečení, protože se chystá "setkat se svojí budoucností". A začal tím, že přestává nosit děravá trička a špinavé šortky. Dobrý začátek :-D Párkrát jsem ho viděla dokonce s různými ponožkami - vůbec svůj vzhled doteď neřešil.
Během večera dorazil pak ještě Guilhem, který se vrátil z večeře se svými rodiči. Už mi tu chyběl do party snad jen Petr, který s námi obvykle býval. A bylo to i lepší, protože kdykoliv Frantíci přepnuli do francouzštiny, my se bavili česky. Takhle jsem se několikrát cítila jako páté kolo u vozu. Ale jako naprosto to chápu. A byla jsem moc ráda, že jsem je zase viděla.
Domů jsem se dostala posledním metrem, které jsem naštěstí jen tak tak stihla. Dnešní den byl po delší době konečně tak nějak bezstarostný. I když jsem měla pořád v hlavě svoje vízum, tak jsem se super odreagovala. A dokonce jsem cestou z metra našla na zemi duhovou vlaječku, kterou jsem nemohla nikde ve městě sehnat! Takže jsem měla docela šťastný den :-)
2025 ©