Sobota 15. srpna 2015. Ráno jsem se probudila kupodivu docela brzo. Byla jsem vzhůru už kolem desáté. Už aby ten tyjátr s vízem skončil. Nedokázala jsem myslet na nic jiného než na to, jestli mě v pondělí pošlou domů, nebo co se bude dít. Byl to opravdu nepříjemný pocit. Když jsem se podívala na mobil, tak mě trošku zarazilo, že mi ráno nikdo nevolal. Měla jsem jet na ten svůj výlet, který jsem nakonec ani moc nezkoušela nikde udat, a nechala ho prostě propadnout, protože by mi stejně nikdo nevrátil peníze. Přemýšlela jsem nad tím, kde bych tak asi mohla touhle dobou být. Jestli teprve na hranicích, nebo už v Bostonu. Škoda, tak snad někdy příště. Pročítala jsem si zprávy z Čech a zjistila jsem, že Prochy poslední dobou moc nehraje a že se dokonce spekuluje o tom, že by měl odejít z Plzně. No to snad né! Těším se, až zase budu jezdit na zápasy a jeho prostě chci vidět v červenomodrém. Že odvolali Koubka mě moc nepřekvapuje, i když to moc nechápu. Jestli si vedení Plzně myslí, že je chyba jen v trenérovi a potřebuje dát klukům nový impulz, budiž. Ale ať Prochy zůstane tam, kde je. Stačí, že se letos oženil :-D Došla jsem si na nákup a připravila jsem si oběd. Uvařila jsem si jednoduchou kaši s krevetami a koriandrem. Bylo to kupodivu rychlé a docela jsem si pochutnala :-) Po obědě jsem se jela podívat do města.
Je super pohodlné jezdit na Place des Arts busem. Mám zastávku 2 minuty od baráku a jsem tam do 20 minut. Kdežto metrem se musí přesedat a ještě se na něj musím nějak dostat. Další věc, kterou jsem objevila až po několika měsících. V Cafe Depot jsem si koupila ledové latte a malý malinový muffin. Posadila jsem se venku k obrovské šachovnici. Probíhal tu turnaj a hrálo se na třech "kurtech". Nejsem velký fanda této hry, ale měla jsem docela štěstí, že jsem si na sledování vybrala zajímavou dvojici. Hráli proti sobě dle mého odhadu dva starší kamarádi, co se znají už dlouho. Vůbec se nezastavili. Jakmile jeden táhnul, druhý ihned reagoval. Bylo vidět, že přesně ví, co se chystá ten druhý udělat. Hráli agresivně a hrozně mi imponovalo se na ně dívat, jak přejíždějí očima celou hrací plochu a analyzují si v hlavě možnosti. Zůstala jsem i na druhou hru. Hrál proti sobě jeden starší snědý týpek a hoodně mlaďoučký kluk. Tipovala bych ho tak na 12 let, víc ne. Byl hrozně stydlivý a bylo na něm vidět, že mu je nepříjemné, že se na něj dívá tolik lidí. Udělal pár chyb, na které ho soupeř upozornil. Na tom týpkovi bylo znát, že ho chce nechat hrát a chce ho porazit jen tak, že nebude mít jinou možnost, a ne protože ten prcek udělal hloupou chybu. Tomu klučíkovi nakonec docela radil i jeho tatík. A i když nakonec prohrál, všichni jsme mu zatleskali. Naproti mně seděl jeden starší indián. Hrozně mě bavila jeho oháňka z nějakého liščího ocasu, kterou měl připnutou k vlasům.
Hned, jak ti dva dohráli, začalo šíleně pršet. Ale úplně zničehonic. Ten starší týpek to komentoval z legrace tak, že to má za trest, že vyhrál. Počkala jsem, až přestane pršet a šla jsem se projít směrem k vesničce homosexuálů. Jsem tam teď jako doma :-D V ulici se procházela různá individua. Nejvíc mě zarazil týpek oblečený do latexu s vyříznutou dírou na zadku. Tohle je už prostě nechutný. Vždycky když vidím něco takového, tak se mi vybaví hudba z Policejní akademie, když vlezli do baru Modrá ústřice :-D Na druhou stranu se mi moc líbil barevný papoušek, se kterým byla možnost se vyfotit. Vypadal jako barevná duha, která na mě tady mrkala ze všech stran. Jak jsem se tak procházela, tak jsem objevila i stan národních parků Kanady. Rozhlížela jsem se kolem, jestli neuvidím svého známého Nicholase. Vím, že přes léto pomáhá s těmihle akcemi. Mám dojem, že jsem ho tam i zahlédla, ale nebyla jsem si tím jistá. Ale nechtělo se mi jít za "cizím" klukem se ho jen tak zeptat, jestli se náhodou neznáme.
Hrozně mě bavily stánky, které byly všude kolem. Většina z nich byla reklamních. Různé firmy nabízely svoje produkty a rozdávaly propisky, samolepky a podobné kravinky. Prošla jsem dokonce kolem stánku s viagrou a jedna slečna mi vrazila do ruky hned 4 kondomy a lubrikační gely. Jupíí, to se mi fakt hodí :-D Dostala jsem i nějaké samolepky s barevnou duhou, a dokonce nějaké cereálie ke snídani. Tahle ulička je prostě šílená :-) A jeden týpek, co byl oblečený jako slečna (mimochodem mu to vážně seklo a líbil se mi - měl dlouhé štíhlé nohy, takže na podpatcích vypadal vážně sexy :-D), mi podal velkou samolepku s francouzským nápisem: "Voulez-vous coucher avec moi ce soir?" (Chcete se mnou dnes večer spát?) To je jediná věta, kterou jsem znala, ještě než jsem sem přijela. Zasmála jsem se nad tím a schovala jsem si tu samolepku raději do kapsy. Pak zase začalo síleně pršet. Nestihla jsem se včas schovat, a tak jsem krásně promokla na kost. Nevadí. To je holt Montréal - a to hlásili, že bude celý den hezky. Ale asi ne v části, ve které jsem zrovna byla :-)
Když jsem se vrátila domů, vlezla jsem si rovnou do vany. Začala jsem si pozvolna sepisovat seznam věcí, které bych měla udělat předtím, než poletím domů. Tedy v případě, že mě nevyženou hned v pondělí :-D Po dnešní procházce v té vesničce jsem se o to víc těšila na nedělní průvod městem. A hlavně se měl vrátit konečně Antoine :-) A psala jsem si večer s Nicholasem a opravdu to byl on.
2025 ©