Pátek 14. srpna 2015. Dneska se mi zdály vážně super sny. Nejdřív mě vyhostili z Kanady s doživotním zákazem vstupu, pak se mi zdálo o tom, že můj tatík neúmyslně zapálil naší chalupu a šel kvůli tomu do vězení. A poslední sen, který si pamatuju, byl z horské dráhy. Visela jsem několik hodin hlavou vzhůru a nemohla jsem se dotknout země. A to se vyplatííí. Není divu, že jsem po takové noci byla pořádně polámaná. Venku bylo zataženo, ale nepříjemně dusno. A soused už od rána něco piloval přímo pod mojím oknem. Dělá to každý den. Kdykoliv se na něj podívám, tak dělá to samé. Podezírám ho z toho, že nemá rád svoji ženu a snaží se jí tím provokovat. Nebo nemá rád nás. Nevěděla jsem, jestli po tom všem, co se děje kolem mě, vůbec můžu jít do školy, a tak jsem se rozhodla pro to, že si pořádně poklidím pokojíček a zůstanu raději doma. Dala jsem si prát tři pračky a postavila jsem si na polévku z pytlíku. Mezitím jsem si pustila seriál a ta polévka se mi samozřejmě připálila. To už je druhá! Zničila jsem tak další hrnec. Četla jsem si zase o vízech a zjistila jsem, že náprava statusu může trvat až několik měsíců. A že po celou tu dobu musí dotyčný zůstat v Kanadě a nesmí pracovat. To by mě zajímalo, z čeho pak mají ty lidi žít a co můžou teda dělat. Ale já mezi ně patřit rozhodně nebudu.
Nakonec jsem slevila ze svých požadavků na oběd a uvařila jsem si aspoň suché špagety, které jsem zalila kečupem, který jsem šlohla spolubydlící. Když tu jsem nelegálně, tak už můžu rovnou i začít krást :-D Během dne přišla dokonce i naše majitelka, která tu se svým synem začala nahazovat zdi ve společných prostorech a spárovat díry. Škoda, že se do toho nepustila dřív teda :-D Až teď, když se já a Elodie stěhujeme, se začala zajímat o úklid v našem celém bytě. V sedm totiž čekala návštěvníka na prohlídku domu a chtěla mít všechno dokonale uklizené. Snažila jsem se jí vyjít vstříc a poklidila jsem svůj pokojík, jak nejlíp jsem mohla.
Dívala jsem se na Přátele, abych si trochu zvedla náladu, a když se blížila sedmá hodina, šla jsem se raději projít. Koupila jsem si kafe a sladký pletenec a posadila jsem se s ním na lavičku v parku. Relaxovala jsem a snažila jsem se pustit z hlavy celý ten svůj případ. Přece jen jsem nic špatného neudělala. Je to ale strašný pocit sedět a čekat, co bude. Už aby bylo pondělí a všechno se nějak vyřešilo. Jedno jak, ale ať už nemusím dál čekat.
2025 ©